Uvolnění, opracování, pozornost a reaktivita koně

   Inspirací k tomuto článku byl nedávný trénink téměř 5 leté fríské klisny Bettie v.d Alberthoeve, se kterou pracujeme od června 2012. Připravovali jsme ji na svody fríských koní a také jsme se ji zasvěcovali do základů drezurní přiježděnosti a obratnosti v terénu. S její paničkou Andreou dále spolupracujeme a pravidelně trénujeme a mohu s velkou radostí prohlásit, že obě dělají velké pokroky.

Tentokrát jsem si na přání Andrey na Bettie sedla první a začaly jsme s klasickou uvolňovací prací. To znamená vykrokování na volné otěži, postupné zkracování otěže, přechody krok – zastavení – krok, přechody krok – klus – krok, dovnitř plec a ustupování na holeň, pracovní piruety v kroku, vše prokládané kruhy, oblouky a změnami směru a pochopitelně pravidelnými pauzami na volné otěži. Veškerou práci na jízdárně provádíme pouze v plném sedu, nevysedáváme.

Tímto způsobem začínáme lekce v podstatě se všemi koňmi. Cílem je uvolnění koně, jeho mobilizace, aktivizace, senzitivizace, zaujmutí jeho pozornosti, zvýšení jeho soustředění a reaktivity.

Poté přistupujeme k náročnější práci, dle schopností každého koně. V případě Bettie se na daném tréninku jednalo o práci na kruzích a obratech v kroku, klusu a cvalu a práce na naučení se shromážděného zastavení v přechodech zastavení – klus – zastavení.

Bettie, ač zpočátku lehce ztuhlá po delší pauze a nepříliš ochotná pracovat zádí a zády, se v průběhu této práce hezky uvolnila a ochotně vyšlapovala vpřed s aktivní zádí. Potěšila mě rovněž výrazně lepší prací na kruzích a schopností nést se v obloucích i na menších kruzích – zde se projevuje poctivá práce Andrey, právě kruhy a obraty představovaly pro Bettie obrovský problém.

 Celý trénink sledovala Andreina známá ze stáje, která ke mně vznesla několik dotazů. Některé z nich pro mě byly poměrně překvapivé, ale uvědomila jsem si, že odpovídají tréninku, jemuž jsem i já kdysi byla podrobena. Proto jsem se rozhodla, že ony otázky a mé odpovědi zprostředkuji i vám, třeba byste se na ně taky zeptali, kdybyste byli na jízdárně s námi.  

První otázka směřovala na způsob, jakým uvolňujeme koně – tedy proč děláme tolik přechodů, obvykle se přece koně uvolňují vyklusáváním.

Ano, také jsem byla učena, že po příchodu na jízdárnu následuje 10 – 15 minutové „vyklusávání“ koně, aby se uvolnil. My se však domníváme, že kroužení kolem jízdárny v lehkém klusu nemá pro výcvik koně žádnou přidanou hodnotu. K určitému uvolnění sice dojde, ale nelze ho srovnat s uvolněním, které získáme v práci na přechodech. Při strojovém vyklusávání se kůň sice zahřeje, ale to je asi vše. Když už jezdec touží svého koně takto zahřívat, měl by to provádět v terénu a ne ho motat po jízdárně. Dokonce se najdou i jezdci, kteří tvrdí, že tímto způsobem se buduje fyzická kondice. Dle našeho názoru by budování fyzické kondice a „nadýchávání“ koně mělo probíhat výhradně v terénu a ne na jízdárně. Navíc práce v terénu je pro koně hotovým duševním balzámem. 

Následoval dotaz, zda při naší uvolňovací práci v přechodech dojde k dostatečnému zahřátí svalů koně (které se vyrovná zahřátí svalů při vyklusávání).

Zkusme si představit takovou „rozcvičku“ sami na sobě. Pokud se budeme rozcvičovat pouze tím, že budeme běhat nějakou dobu ve stejném tempu dokola, svaly se nám nepochybně zahřejí, ale mnohým z nás ze stereotypního pohybu naopak ztuhnou. Nevím jak vy, ale já dávám přednost rozcvičce, která, ač není nijak fyzicky náročná, zajišťuje nejen prohřátí svalů, ale i jejich protažení, rozhýbání celých zad, krku, protažení různých svalových skupin.To je základní rozdíl mezi vyklusáváním a pestrou prací v přechodech, na dvou stopách, kruzích a obratech. 

Další otázka směřovala na náš způsob používání otěží. Slečna si správně povšimla a z mých promluv k Andreji pochopila, že otěže používáme opravdu pouze jako doplňující, korektivní pomůcku, nikoliv jako volant a brzdu. Je možné zastavování a zatáčení koně bez otěží aplikovat na každého koně? I na mladého?

Rozhodně! Čím méně zásahů v hubě koně, tím lépe, pod to by se vám podepsal každý kůň. Koně se velice snadno naučí zastavovat pouze na uvolnění jezdce, na jeho výdech. Je to pro mě příjemné a tuto jemnost velmi oceňují. I mladý kůň to lehce pochopí, a pokud je tak naučen již od obsedání, je mu jemnost a lehkost vlastní a získáme citlivého partnera. Tvrzení, že pro práci s mladými koňmi je potřeba výrazně používat otěže a udidlo je mýtus. Vše závisí jen na šikovnosti a snaze jezdce. 

Poslední dotaz směřoval na poloviční zádrž, respektive na upozorňování koně před cvikem. Když jsme s Bettie trénovaly přechod zastavení – klus – zastavení, zdůrazňovala jsem, že pro tyto přechody či shromážděné zádrže, se nepoužívají otěže jako brzda. Pokud by se použily, znamenalo by to nejen nepříjemný zásah v hubě koně, ale také pád jeho váhy na předek. Pravá shromážděná zádrž musí začít od zadu – čili ne zarazit koně o udidlo, ale posadit ho na záď, dopobízet do zastavení a uvolnit se. Kůň tak zůstane na zádi, lehký v ruce a připraven znovu vyrazit vpřed do jakéhokoliv cviku. Otázka však zněla takto: Jak to, že nepoužíváte poloviční zádrž? To je přece nutné k tomu, abychom koně upozornili, že bude následovat změna či nový cvik.

V jezdeckém světě panuje domněnka, že na každou změnu je třeba koně předem upozornit. Většinou to probíhá tak, že jezdec se koni pověsí do huby, aby ho upozornil, že za chvíli se mu tam pověsí ještě více. Pokud ale pracujete způsobem, jaký jsem popsala výše, tedy na přechodech, nestereotypně, s častými změnami ruchů, cviků či kadence, zajišťujete si stálou pozornost svého koně. Nebude tak třeba ho na změnu upozorňovat předem, jelikož váš oř bude v každou chvíli pozorný a připraven reagovat na nejjemnější signály.

 V následujících řádcích pokračuje v úvahách o poloviční zádrži Filip: 

Poloviční zádrž jako upozorňující pomůcka má jistě velký význam v přípravě rovnováhy koně pro následnou změnu chodu, ruchu či směru, je ji však třeba chápat jako pobídku, při které je kůň jen částečně propuštěn vpřed. Poloviční zádrž spadá pod pojem pomůcky, která byla v některých z našich předchozích článků označena jako shromážděná zádrž. Poloviční zádrž je vlastně poněkud zavádějící pojem, snad přesnější by bylo označení poloviční pobídka. Jezdecký kůň musí totiž rozlišovat mezi dvěma možnými reakcemi na pobídku vpřed. V každém případě musí pobídka vždy vést k aktivizaci zadních končetin, zvýšenému podsazení, stlačení pružiny, ke které lze záď koně přirovnat. Rozdíl pak tkví v tom, co po této aktivizaci následuje, jezdec buď koni naznačí uvolněním sedu a ruky, že je připraven jít s jeho pohybem a kůň zvýší chod či ruch, nebo jezdec naopak sed a ruku zklidní a zpevní, čímž naznačí koni, kolik pohybu vpřed mu má v úmyslu dovolit. Pokud mu dovolí vykročit vpřed jen s částí energie, která byla pobídkou vytvořena, zůstává zbytek ve formě energie potenciální, uložené v pružnosti svalových vláken, šlach a vazů. Tato potenciální energie se nazývá shromáždění. A právě tato energie usnadňuje koni reakci na následující požadavek jezdce. Efektivní poloviční zádrž tedy rozhodně nemůže být iniciována rukou jezdce. 

Byl to velmi příjemný a podnětný trénink. Jen více takových 🙂

K.

Share on facebook
Facebook
Share on google
Google+
Share on twitter
Twitter
Share on linkedin
LinkedIn

Napsat komentář