Oblíbené jezdecké nepravdy

Až příliš často kolem sebe slyším pokyny od trenérů či věty jezdců, při kterých mi běhá mráz po zádech. Proto jsem se rozhodla některé z nich sepsat a podat k nim vlastní interpretaci problému. Cílem tohoto článku není provokovat, ale snad pomoci pár lidem otevřít oči a zamyslet se nad svým ježděním a tím ulevit jejich koním. A jaké nepravdy (nechci použít výraz nesmysly) zní českými jízdárnami?

Drž se!

Mezi jezdci panuje velmi škodlivý mýtus, že na koni je třeba se držet silou. To jeobrovský, obrovský omyl. Drezura je umění a je to právě použití síly, co odlišuje jezdecké umění a jezdecký sport. I já si pamatuju své první lekce, kdy na mě trenér, vycházející z buranské socialistické jezdecké školy, ječel, že mi dá pod koleno bankovku a když vypadne, nechá si ji. Pokyny typu „Drž se koleny!“ a „Drž se stehny!“ jsou zcela proti logice klasické drezury. Pokud se chytnete koleny, automaticky ztuhnete v těle, v sedu, koni se špatně nesete a tuhne i on pod vámi, tím pádem se vám špatně sedí, a proto se ještě více držíte… Je to bludný kruh držení a tuhnutí, který vede k prohnutým koním a zběsile vysedávajícím jezdcům.Na koni se nesmíte držet, musíte sedět! (Jedinou výjimkou snad může být parkur, případně cross country, ovšem i zde je často efektivnější jít s pohybem koně než sázet pouze na sílu stisku nohou.) Je to právě kvalitní sed, který zajistí, aby jezdec byl s koněm v natolik dobré rovnováze, že koňský pohyb dokáže odpružit, aniž by se musel držet silou. Používáte-li k udržení se v sedle sílu, pozná se to velmi snadno – lezou vám kolena z opěrek sedla, vytahujete paty, nohy vám vypadávají ze třmenů, máte problémy s pracovním klusem a je pro vás velmi obtížné udržet se na koni bez sedla. Typické držení koleny můžete vidět na snímcích níže: 

A co radit proti tomuto nešvaru? NEDRŽTE SE, SEĎTE, NECHTE SE NÉST! Budete-li dobře sedět, naleznete rovnováhu v sobě a splynete s pohybem vašeho koně. Bez tohoto splynutí se nikdy nestanete dobrým jezdcem. 

Čím je udidlo tlustší, tím je jemnější

V koňské hubě příroda vytvořila místo na čelisti, dásně, zuby a jazyk. Není tam místo na udidlo. Proto argument, že úzké udidlo je ostré a tudíž nežádoucí je nesmyslný. Úzké „ostřejší“ udidlo v jemných rukách způsobí mnohem méně škody, než tlusté gumové v rukách neumětela. Argument „nemám klidnou ruku a tak mám tupé udidlo“ je zcela scestný. Jezdec s neklidnýma rukama do nich nemá dostat otěže vedoucí k udidlu. Je třeba kvalitního výcviku jezdce na lonži, který zajistí nezávislý sed a zpočátku si klidnou ruku ověřit na obnoskových otěžích.  

Když kůň zvedá hlavu, použij martingal!

Přijde-li k nám někdo na trénink, první, co uděláme, je, že mu sundáme martingal. Spousta jezdců s martingalem jezdí, aniž by vlastně věděli, k čemu slouží.. ale mají ho přece všichni, tak ho musí mít taky. Zamyslete se nad tím, jak martingal působí. Začněme od koňské huby – na spodní čelisti leží jazyk, na něm udidlo. Pokud taháme za otěže směrem k sobě, skřípeme koni jazyk mezi udidlo a spodní čelist, což, jak si jistě umíte představit, koně velmi bolí. Proto je třeba působit otěží vždy pouze směrem nahoru, nikdy ne k sobě a nedej bože tahat otěže dolů. Martingal zafunguje, pokud kůň zvedne hlavu. V tu chvíli se otěž zarazí o kroužky martingalu a koni škubne do huby směrem dolů, jak vidíte na přiložených fotkách: 

 Představte si něco podobného ve vašich ústech. Budilo by to ve vás chuť pracovat uvolněně na otěži? Spolupracovali byste rádi s jezdcem, který vám svým neuměním a nevědomostí působí bolest? Martingal, stejně jako průvlečky a vyvazováky směřující k podbřišníku, pracuje s bolestí. To není nástroj, který vám pomůže – působí proti koni a tím pádem i proti vám. Jediná, jakž takž pochopitelná situace ospravedlňující použití martingalu je při krosu, kdy se koně mohou nepřiměřeně rozvášnit a stanou se hůře ovladatelnými. Přesto to však není ideální řešení. Následující bod s tímto úzce souvisí. 

Koně uvolni na průvlečkách!

Průvlečky, gogy a další „pomůcky“ podobného typu koně nikdy neuvolní. Už jen proto, že pracují tak, že koni působí bolest. Vy byste se snad uvolnili na základě bolestivých podnětů? Zapojte svou představivost a následujte staré známé pravidlo – „Nečiň jiným to, co nechceš, aby oni činili tobě.“ Na snímku jeden z nejhorších způsobů lonžování koně – průvlečky svázané na koňském hřbetě.

Ježdění vyžaduje klid a ticho!

Nemálo jezdců vyžaduje odstranění všech rušivých podnětů, než vůbec usednou na koně. Nikde se nesmí pohybovat psi, křičet děti, nesmí foukat vítr či hrát hudba, nesmí být poblíž ostatních koní atd. atd… A to vše s odůvodněním, že jejich koně jsou plaší a bojí se. Vždy je to naopak, jsou to jezdci, kteří se bojí svých koní. Ano, jsou i koně citlivější a lekavější, ovšem snažit se je držet ve vakuu rozhodně tomuto problému nepomůže. Je třeba koně stále vystavovat novým a rušivým podnětům, aby si zvykli a nebáli se. A především to vyžaduje klidného a rozumného jezdce. Nezaměňujte podněty za problémy!

Bota, bota!

Pobízení botou je klasickým nešvarem většiny jezdců. Botou a patou se nepobízí, pobízí se holení, respektive lýtkem. Rýpání koně patami nikdy nebude mít potřebný účinek a koně pouze otupí. Nehledě na to, jak hrozně to vypadá. 

Zaber!

Použití síly do jezdeckého umění prostě nepatří. Kde je síla, není jemnostSíla zabíjí komunikaci a spolupráci a nastoluje agresi a boj. Ne, ne, ne… 

Ztuhni!

Kůň reaguje na nejjemnější signály našeho těla, i ty, co si sami neuvědomujeme. Pokud chceme uvolněného koně, musíme být sami uvolnění. Na tuhnutí našeho těla bude kůň reagovat vlastním ztuhnutím, což je opět zcela proti duchu jemnosti a lehkosti. Ztuhnout a zpevnit se jsou dvě odlišné věci. Jezdec musí sedět pevně, ale uvolněně.   

Hlavu dolů! Levá-pravá!

DÁVAT koni hlavu dolů je zcela nesmyslné. Kůň musí sám dát hlavu dolů, na základě toho, že dobře pracuje od zádi. Cpát koni hlavu mezi přední nohy uměle, za pomoci všelijakých udělátek a vyvazovátek, případně snažit sekoni udržet hlavu dole silou, je zcela proti duchu klasické drezury a navíc je to i neetické. Kůň, který sníží krk a zakulatí se, nám tím sděluje, že to, jak pracujeme, je správné. Pokud ho budeme znásilňovat a nutit ho k tomu silou, je to zcela proti logice věci. Pilování jazyku koně v klasickém stylu levá-pravá považuji za sadismus. Koně takto ježděné poznáte velmi snadno – s každým krokem kývají hlavou ze strany na stranu. Také s módním „dopředu a dolů“ je třeba zacházet opatrně. Specielně „horsemanshipoví“ jezdci si to v poslední době oblíbili a tak je internet plný fotek koní na provazových ohlávkách, co pomalu brousí bradami zem. Přílišné snížení krku vede k posunu těžiště dopředu, kůň se tedy nenese od zádi, ale padá po předku, což zase jeho tělesný aparát nepřiměřeně zatěžuje. Všeho moc škodí..

Neptej se a makej!

Ptejte se! Dobrý trenér vás bude podněcovat ke zvídavosti a otázkám, bude vás učit myslet a cítit. Ježdění je především v hlavě. Pokud umíte ovládat svou mysl, logicky přemýšlet nad tím, co a proč děláte a máte schopnost citu a empatie, jezdecká technika už pro vás bude hračkou. Tedy za předpokladu, že zvládnete své tělo zkoordinovat. 

Drncáš v sedle, dej si pod sedlo beránek/gelovku!

Jen váš kvalitní sed zajistí, abyste koňský hřbet ušetřili. Beránky ani gelovky ho neochrání, nedělejte si zbytečné iluze. 

Když kůň otevírá hubu, utáhni nánosník a podpínku!

Otevírání huby je pro jezdce signálem, že kůň je s tím, co se děje v jeho hubě nespokojen. Nejčastěji je důvodem příliš tvrdá ruka jezdce. Tím, že se mu pevně stáhne nánosník a nedej bože jezdec používá i podpínku, se celý problém jen zhorší. Kůň už si nemůže otevřením huby ulevit a jen více trpí. Logicky nejde od koně, kterého sužuje taková bolest, očekávat ochotu a uvolněnou spolupráci. Stažení koňské huby „řeší“ následek a ne příčinu, v důsledku tedy neřeší nic. Pokud kůň otevírá hubu, je třeba zjistit proč. Ve valné většině případů pomůže, když jezdec zjemní své působení na udidlo. Pomůže také jezdit na obnosku či připnout otěže do nánosníku.   

Musím ho tahat za hubu, kůň se se mnou tahá!

Kdo nechce být tahán, nesmí s taháním začínat. Jak už bylo na těchto stránkách mnohokrát zmíněno, právě ti nejcitlivější koně se s udidlem nejvíce bojují. Snaží se tak jen bránit bolesti. Neexistuje žádný rozumný argument, proč tahat za otěže.

Ten kůň je debilní!

Každý kůň je obrazem svého jezdce. Tím, jak hodnotíme svého koně, vlastně hodnotíme SAMI SEBE. Pokud koni nadáváte do hysterických debilů, prozrazuje to dost o vás samých, na to nezapomínejte. A proto místo řečí typu „Můj kůň je magor“, se spíše ptejte „Co dělám špatně, že se můj kůň chová tak, jak se chová???“ 

K.

Facebook
Google+
Twitter
LinkedIn

Napsat komentář