Gallardův deník díl 22.

Tak si to opět shrneme. Gallardovi je nyní 7 let. Obsedala jsem ho v jeho 3 letech (tedy v roce 2013), první rok v podstatě chodil jen do terénu a na jízdárně se ocital svátečně. Když mu byly čerstvě 4 roky a začali jsme pracovat intenzivněji, otěhotněla jsem a od července 2014 do dubna 2015 jsem nejezdila. Poté jsem se do sedla pomalu vracela, ovšem přišlo neskutečně teplé léto, ve kterém se pracovat ani nedalo. O nějaké systematické práci můžeme hovořit v období od září 2015 do září 2016, kdy jsem kvůli druhému těhotenství opět přestala jezdit (ovšem je třeba do toho započítat zimu a ježdění bez nepojízdné jízdárny). Do sedla jsem se vrátila nedávno, tedy v červenci 2017.

V období mých mateřských pauz na Gallardovi jezdily mé dvě B-riderky Sváťa a Martina. S holkami trénujeme v rámci mých velmi omezených časových možností, postupem času se vypracovávají v obstojné jezdkyně, přesto je však Gallardo svým vzděláním ještě trochu před nimi, takže jsme se snažily alespoň udržet to, co uměl, a neučil se nic nového. Tedy krom práce ze země, zejména se zaměřením na piaffe. To jsem zvládala i s břichem. Z výše uvedeného je jasné, že se Gallardo doposud nepředřel. A zdá se, že mu to nehrozí ani v budoucnu, děti musí dostat přednost před koněm.

Po předchozí zkušenosti jsem se návratu do sedla po mateřské pauze již nebála, byla jsem si jistá, že vše naskočí samo, a to se také stalo. Pochopitelně má kondice značně upadla a začínám pozvolna. Taktéž Gallardo na tom není úplně nejlépe. Naštěstí se holkám podařilo udržet ho ve formě, takže v tomto směru jsem brzdou spíše já a ne on. Ovšem co se jeho drezurní způsobilosti týče, to je již jiná kapitola.

Vrátil se zase ke svým starým zlozvykům – věšení se do otěží, tedy padáním váhy na přední nohy, odmítání podsazení (je to moc práce), vyškubávání otěží, zpomaleným reakcím a nesoustředěnosti. Fyzicky má potíže se ohnout, procválat kruh je pro něj momentálně obrovský problém. Také k podsazování a shromažďování musí používat svaly, které dlouho odpočívaly.

Na druhou stranu mě však potěšil prací na dvou stopách, kde jsme navázali téměř tam, kde jsme skončili, tedy poměrně slušnými překroky a dovnitř plecí v klusu. Klus však bohužel ztratil prostor, který jsme před pauzou horko těžko získali. Velkým přínosem však byl v mezičase trénink piaffe (tréninkem rozumějte 5 minut ze země 1 – 2 krát týdně). Gallardo se naučil silově zapojovat zadní nohy, umí se o ně opřít a podsadit záď. Dobře také pochopil pomůcku a dokáže na ni zareagovat spolehlivě i ze sedla. S intenzivním podsazením souvisí i vzpřimování vepředu, čili přizvedávání hlavy v týlu. K tomu se však ještě dostanu.

Jsme zpět 🙂

Po pauze jsem začala pouze krokovou prací po 10 – 15 minutách. Soustředila jsem se zejména na konsolidaci koně a jeho přetvoření z koně divokého zpět na koně drezurního. Důsledně jsem potírala výše zmíněné zlozvyky, zejména shromažďovací a ohýbací prací v kroku. Intenzivní pobídky „od zadu“ koni připomenou, že se má odlehčit v ruce. Taháním vepředu nikdy lehkosti nedosáhneme, problém je vždy v nedostatečné angažovanosti vzadu. Vhodnými cviky pro takovou práci jsou časté přechody, shromážděné zádrže, couvání, energická vykročení, dovnitř plec, pracovní piruety (to vše s důrazem na podsazení zádi) atd. Že Gallardo princip piaffe pochopil, mi dokázal, když pro mě zcela nečekaně správně zareagoval na piafovou pobídku ze sedla. Zkusila jsem to jen tak z legrace, ale když pode mnou začal přešlapovat, málem jsem údivem odpadla. Za odměnu jsme tedy začali i s piaffe ze sedla.

Pokroky s tréninkem piaffe – 8/2017

Piaffe je totiž naprosto geniální cvičení na podsazení a vzpřímení koně. Zapojí jeho záď a odlehčí ho v ruce. Ovšem důležité je toto podsazení a lehkost udržet i po ukončení cviku, resp. vyjetí z něj. Kůň se rychle snaží vrátit do své přirozené rovnováhy (tedy hlava dolů a váha na předek). Je jasné, že zpočátku po koni není možné žádat se v podsazení a vzpřímení pohybovat delší dobu, protože to je pro něj obrovsky fyzicky náročné. My zatím pracujeme systémem častých přechodů, vyklusávání z piaffe a intenzivní, ale krátké práce. Nyní trávíme na jízdárně cca 30 minut. Během té doby ale od koně vyžaduji 100% soustředění, přesnost a rychlé reakce. Což je opravdu hodně! Proto i při tak krátkých trénincích často zařazujeme pauzy a pochvaly.

V mezičase jsme také k drezurní práci na jízdárně začali využívat jezdecký pad, ten nejjednodušší, bez velkého polstrování, ale především neklouzavý. Gallardo nám vyrostl ze sedla s komorou č. 4 a než se rozhodnu, jak postupovat dál, budeme jezdit především na padu. Gallardovi i nám velmi vyhovuje a pohybuje se s ním opravdu hezky. Jeho chody získaly trochu více na „chodovosti,“ což se u koně s tak krátkýma nohama cení. Otázka sedla je ještě velký otazník do budoucna.

Výrazné problémy ovšem máme se cvalem. Gallardův cval byl vždy pověstnou Achillovou patou. Před mou mateřskou pauzou však už začínal pozvolna jako cval vypadat, přechody do/z klusu i cvalu již měly nějakou formu a i kontracval se celkem dařil. To je vše dávná historie, teď jsme opět couvli hodně zpět. Gallardova rovnováha ve cvalu je tragická, stejně tak i veškeré přechody (zejména cval – klus). Do kontracvalu sice naskakuje, ovšem většinou, když se to po něm vůbec nechce. Cval na pravou ruku je obzvlášť špatný.

Naštěstí už s napravováním cvalu máme zkušenosti a vydáme se stejnou cestou, čili cestou shromažďovací práce v kroku, z toho vyplývající zlepšení klusu (i díky tréninku piaffe), intenzivní prací na dvou stopách a na kruzích (pro obratnost a ohebnost) a především cestou milionu přechodů. Není důležité cválat dlouho a koně se snažit „vycválat“ k lepšímu cvalu. Naopak, pomůžou časté přechody, přesněji časté kvalitní přechody – tj. shromážděná nacválání, kontrolované přechody do nižších chodů, aniž by se kůň pověsil do otěží či prohnul ve hřbetu a důraz na přechody „přes hřbet“. 

K takové práci s oblibou využíváme kruhů – např. velký kruh (pro začátek průměr třeba 20m) či osmička a na nich přechody typu čtvrt kruhu klus – čtvrt kruhu cval – čtvrt kruhu klus – čtvrt kruhu cval apod. Postupně snižujeme cválané úseky např. na 10 kroků klus – 5 cvalových skoků – 10 kroků klus. Mluvím tu především o koni, ale je jasné, že nejdůležitější je zde umění jezdce. Korektní pozice těla, netuhnutí do přechodů, správné a rychlé reakce, nekroucení se do stran apod. To je pochopitelně obrovská výzva pro mě, zvlášť po tak dlouhé pauze. Práce na padu hodně pomáhá tomu, že se lze snadno opravit – dle páteře koně se srovnat do těžiště. Sedlo hodně jezdcových chyb schová. Ale pozor, schová je před jezdcem samotným, ne před koněm. Ten chyby v rovnováze jezdce pochopitelně cítí velmi dobře.

A kam dál? Zatím je jasno – dostat se alespoň tam, kde jsme byli. Tentokrát však trochu jinak – již se zapojením shromažďovací práce (piaffe) a také s pomocí španělského uždění – tedy kombinace (našeho) obnosku a páky (v našem případě portugalské páky). Něco málo o důvodech pro použití tohoto uždění a jeho přínosech jsem psala již v minulém díle deníku, tak se nebudu opakovat. Pro nás představuje především pomůcku pro odlehčení koně vepředu a podporu shromažďovací práce. Gallardo na něj reaguje perfektně a již po pár lekcích na páce je znát posun vpřed (a to i když si vezmeme klasické stihlo).

Podíváme-li se dále do budoucnosti, toužím po vypilování piaffe ze země a ze sedla, kvalitním cvalu, korektním projíždění kruhů. Ještě dál pak leží další mety – střední klus a přeskok. Tak vzhůru za nimi! 🙂

K.

Facebook
Google+
Twitter
LinkedIn

Napsat komentář