Nebuďme zapšklé krávy

Jmenuji se Kristýna, je mi 33 let a několik let svého mládí jsem promrhala tím, že jsem byla zapšklá, závistivá kráva. Štvalo mě, že ostatní mají vlastní koně, více možností, mohou jezdit na drahá soustředění, že se nebojí (tak jako já), že jsou hezčí, hubenější, šikovnější a kdoví co všechno ještě. Pokud se objevila pohledná slečna na pěkném koni, s pravděpodobností hraničící s jistotou by mi v něčem vadila. Taky mě rozčilovalo, že i když ostatní mají tolik možností, často jezdí hrubě a bez ohledu na koně. Ani vlastně nevím, co mi vadilo více, jestli ti “dokonalí” nebo ti “špatní.” Na těch prvních jsem hledala mouchy, těm druhým jsem zase měla potřebu sdělovat, co si o nich a o jejich jezdeckém stylu myslím. A to tehdy ještě (díky za ty dary) nebyly sociální sítě. Tam bych se asi teprve vyřádila. Hádáte správně, ve stájových kolektivech jsem nebyla zrovna oblíbená. 
Postupem času jsem se naštěstí dobrala k rozumu. Pochopila jsem, že můj svět není o těch ostatních, ale o mně. Že spokojenost mi nepřinese, když na tom druzí budou hůř než já. Smířila jsem se s tím, že vždycky bude někdo lepší, úspěšnější, hezčí a chytřejší. A strašně se mi ulevilo. Co víc, najednou se mi začalo dařit. Dokonce jsem se dopracovala do situace, kdy již nemám komu co závidět, protože jsem natolik šťastná ve svém světě, že to upřímně přeji i všem ostatním. 
Stáje bývají často vysoce konkurenční prostředí plné emocí, nadějí, dřiny a energie upřené na dosažení našich cílů. Prosím, pojďme na sebe být milí. Pojďme si nezávidět, pojďme neshody řešit v klidu, pojďme nepomlouvat. Jistě, pokud dochází ke zjevnému týrání koní, je třeba zasáhnout. Pokud však opravdu chceme změnit jezdecký svět, začněme u sebe. Buďme příkladem, vzorem pro ostatní. Nenuťme nikomu svou pravdu, buďme připraveni na dialog. Pokud se systémem nesouhlasíme, vystupme z něj. Jezdíme přece hlavně sami pro sebe. Pouze vnitřně vyrovnaný člověk, který má uspořádán svůj vnitřní vesmír, může měnit svět k lepšímu. Buďme to my. 

K.

Share on facebook
Facebook
Share on google
Google+
Share on twitter
Twitter
Share on linkedin
LinkedIn

2 komentáře u „Nebuďme zapšklé krávy“

  1. Velmi krásná osobní zpověď a poselství v jednom.
    Ušla jste v tomhle krátkém životě neuvěřitelný kus cesty a objevila, to co jiní neobjeví za celý svůj jeden život, klobouk dolů před vámi.

  2. Mám tu taky jeden “příběh” a předem se omlouvám za gramatické chyby 😀
    Od malička se znám s jednou holkou říkejme jí třeba Iva.
    S Ivou jsem jezdila v jedné stáji (v naší první)
    A bavili jsme se všechno celkem v pohodě ale byla tam ještě dcera majitelky a s tou se Iva ráda bavila s tím jsem samozřejmě problém neměla každý může mít více kamarádů ale (dám příklad) k vánocům jsem dostala iPhone 5s v té době hit 😀 a ona si ho vybrečela p dvou týdnech k narozeninám no ale to ještě není ono když dostala ten “drahý” mobil tak se úplně změnila začala být nafrněná a jednou jsem byla ve stáji a nefungovalo světlo a potřebovala jsem vyčistit kopyta kobylce (takže jsem na to potřebovala vidět) vzala jsem iPhone opřela ho o zem a zed’ zapnula baterku abych viděla na kopyta přišla Iva a viděla iPhone na zemi a rychle běžela za dcerou majitelky ta jen nakoukla do stáje a když jsem vyšla ven kamarádka mi řekla že mě pomlouvají jen kvůli tomu že jsem měla radši iPhone na zemi než nemocnou kobylku (nebyla moje ale hodně jsem se o ní starala) začali o mě říkat že se neumím chovat k drahým věcem a majitelka se mě ptala proč se s Ivou a její dcerou nebavíme tak jsem jí řekla že tam měla špatně zaseklý kamínek (což byla pravda) a abych ho mohla bezpečně vyndat musela jsem mít světlo a to ve stáji nešlo tak jsem si svítila drahým mobilem. Ona řekla že je to správně ale Iva a majitelky dcera si to nemysleli 🙁

Napsat komentář