Zázrak jménem PLEC PŘED SEBE

Plec před sebe / plec vpřed (anglicky shoulder fore / shoulder-fore nebo také first postition) je nesmírně užitečný, ale u jezdecké veřejnosti bohužel nepříliš známý cvik. Pojem dovnitř plec tak nějak asi známe všichni, nicméně plec před sebe si taktéž zaslouží naši pozornost. V tomto pojednání se vás s tímto cvikem pokusím seznámit. Předem upozorňuji, že vzhledem k rozsahu textu budu velmi zjednodušovat, abych vás nezahltila informacemi. Na konci vám pak nabídnu další studijní zdroje, pokud byste se chtěli tímto tématem zabývat více. (A to bych vám ze srdce doporučovala.)

Asi nejlépe plec před sebe objasňuje Gustav Steinbrecht, pokusím se tedy vysvětlit cvik pod vlivem inspirace čerpané z něj. Vycházíme z předpokladu, že mezi předníma a zadníma nohama koně není stejná vzdálenost. Jinak řečeno: přední nohy mají k sobě o něco blíž, než nohy zadní. Snažím se to demonstrovat na obrázku č.1. Tento rozdíl není nějak extrémně výrazný, ale je tam a pro plec před sebe je naprosto stěžejní.

Pokud totiž chceme koně srovnat ke stěně, musíme si vybrat, která linie/stopa pro nás bude určující. Abychom koně měli absolutně rovně, museli bychom přesně odhadnout, kdy se jeho přední a zadní nohy pohybují přesně po liniích, jak jsou naznačeny na obrázku. To není úplně snadné, nicméně s určitým cvikem a tříbením jezdeckého cviku toho můžeme dosáhnout.

Nás ale zajímá situace, kdy se rozhodneme, že ideální rovnoběžka je ta, kterou určuje vnitřní zadní noha. Abychom koně srovnali do této stopy, je nutné ho postavit lehce plecí před sebe. Voilà a jsme doma. Plec před sebe provádíme, když vnitřní přední a vnitřní zadní noha koně jdou ve stejné stopě. Praktikujeme v kroku, klusu i cvalu.

K čemu je to vlastně dobré, ptáte se asi. Nu za prvé je to velmi efektivní způsob, jak přimět koně, aby se pohyboval rovně podél stěny. Koně mají tendenci se přirozeně srovnat ke stěně vnější stopou (viz obrázek č.4). Tím ale dochází k tomu, že vnitřní zadní noha vypadává dovnitř jízdárny (jde po své 3. stopě), čímž se kůň vyhýbá shromáždění, přenesení váhy na vnitřní zadní a rovněž tím jen podporujeme jeho přirozenou křivost, místo toho, abychom ji řešili ku prospěchu věci. Je až s podivem, jak málo se tento nedostatek (a podle mě i velmi výrazná chyba) řeší v drezurním světě. Schopnost srovnat koně by měla být naprosto základním předpokladem jakékoliv drezurní práce. Když si ale vyhradíte chvilku a postavíte se u obdélníku k rohu dlouhé stěny, budete překvapeni, jak málo jezdců si je chybného postavení svých koní vědomo.

Konec moralizování, zpět k věci. Dalším obrovským přínosem cviku plec před sebe je, že se jedná v podstatě o mírnější formu dovnitř plece. Tím pádem je ideální pro jezdce a koně, kteří cviku dovnitř plec ještě nejsou schopni. Plec před sebe zajistí zvýšenou angažovanost vnitřní zadní nohy a podporuje ji ve schopnosti přijímat více váhy. U koně křivého na levou ruku (tedy majícího tvar dorůstajícího měsíce) jdoucího podél stěny na pravou ruku (jako na obr. č. 2) cvik plec před sebe zajistí, že plece koně nebudou padat směrem dovnitř do jízdárny a hlava nebude mít tendenci směřovat ven. Pokud je kůň kráčející stejným směrem křivý do tvaru písmena C, plec před sebe naopak dokáže postavením plece do vnitřní stopy udržet záď u stěny.

Plec před sebe by také měla být základním předstupněm většiny drezurních cviků – přechodů, kruhů, práce na dvou stopách. Pro příklad už jen pouhé nacválání: pokud máme koně, který uhýbá zádí dovnitř, před nacváláním je nutné ho nejdříve postavit do pozice plec před sebe (tedy srovnat) a až poté nacválat. Pozici plec před sebe si pak hlídáme i nadále. Jen tak dosáhneme korektního „rovného“ cvalu. Schválně věnujte čas pozorováním ostatních jezdců na jízdárně a všímejte si, jak se záď ujíždějící dovnitř projeví na (ne)kvalitě pohybu.

Jak na to? Správná pobídka na plec před sebe je v podstatě minimalistická. Stejně jako to platí u cviků na dvou stopách, základem je nestarat se tolik o pozici hlavy, ale především (10 krát podtrženo) o pozici plecí. Do pozice plec před sebe koně nesmíme štelovat silou, nýbrž pouze jemně přistavit. Podaří se nám to, pokud zlehka našlápneme vnitřní třmen (asi jen jako kdybychom si představovali, že máme vnitřní nohu o 1cm delší než vnější) a s lehkou vibrací přizvedneme vnější (ano, opravdu VNĚJŠÍ) otěž. Pokud nám kůň ještě nerozumí, můžeme mu vnější otěží lehce obejmout krk a naznačit, že má plece posunout o šíři přibližně jedné podkovy dovnitř. Samotné přizvednutí otěže je důležité, pouhým tahem za otěž k sobě koně buď zastavíme, rozhodíme z rytmu anebo mu jen ohneme hlavu. Nic z toho není žádoucí. Ruku s otěží přizvedáváme jen o pár centimetrů, ideálně tak, aby to nebylo pro pozorovatele ze země ani znatelné. Vše s lehkostí a jemností. Jde nám o uvolnění a ladnost, ne o souboj o pozice.

Mezi nejčastější chyby, které jezdci dělají, patří používání síly, snaha ohnout koně dovnitř vnitřní otěží (což je zcela kontraproduktivní, protože tím jen více dostaneme plec ven, což je pravý opak toho, čeho chceme dosáhnout), tuhnutí jezdcova sedu a naklánění se vahou do všech možných směrů. Ufff…  Dočetl to někdo až sem? Nebojte, už končím.

Plec před sebe je prostě základ všech základů a měli bychom o ni usilovat v podstatě v celém průběhu drezurní lekce. Je to cvik, ze kterého bychom měli vycházet do všech dalších cviků a zároveň bezpečný prostor, kam se můžeme vracet, když se nám nedaří. Něco jako základní tábor v horách, jestli si rozumíme.

Slibuju, že v blízké době se tomuhle tématu ještě pověnuju a pokusím se pořídit nějakou foto a video dokumentaci, ať z toho máte co nejvíce. Do té doby si vám dovoluji doporučit třeba následující tituly k tématu:

K.

Share on facebook
Facebook
Share on google
Google+
Share on twitter
Twitter
Share on linkedin
LinkedIn

4 komentáře u „Zázrak jménem PLEC PŘED SEBE“

  1. Přiznám se, že o tomto cviku jsem neslyšela… vždy jsem se snažila koně na stěně rovnat viz. obr. rovný kůň, chtěla jsem stejnoměrně cítit všechny nohy a aby mi nikam nepadal…nu mám teď zas něco k přemýšlení. Děkuji za článek 😊

Napsat komentář