Helenu jsem poprvé viděla na jednom z jejích prvních tréninků s Filipem. Sice už nevím, který rok to byl, ale celkový dojem mi v mysli zůstal. Helča a její kůň Ramoz působili všelijak, jen ne jako harmonická dvojice. Spíše než o spolupráci se jednalo o vzájemný souboj o to, kdo vydrží s nervy déle. Co mi ovšem utkvělo v paměti, byla Helčina zarputilost, se kterou se s tímto zdánlivě beznadějným stavem jala bojovat. S touto vzpomínkou je proto o to příjemnější podívat se, jak dlouhou cestu společně ušli a jak obrovský rozdíl v jejich vztahu můžeme sledovat dnes.
A nejen o přerodu bojujícího jezdce v cítícího jezdce je Helenina kniha.
Helena nemá ambice ve své knize sáhodlouze kázat či pedanticky vysvětlovat a kárat, naopak snaží se čtenáře inspirovat svou vlastní cestou, svými vlastními chybami a zkušenostmi. Zabývá se procesem učení koní a tím, jak ho můžeme ovlivnit, představuje čtenářům potenciál pozitivní motivace a shapingu v tréninku koní, to vše na příkladech ze své jezdecké či veterinární praxe. „To nejdůležitější, co si bude kůň pamatovat je to, jak se s vámi cítil.“
Kniha se věnuje somatopsychologii koní, tedy jakým způsobem může zdravotní stav koně (například bolesti zad, stres, tělesné nepohodlí, žaludeční vředy, nedostatek hořčíku) ovlivňovat jeho psychiku a jeho výkonnost, pohodu a schopnost učit se. Protože, jak Helena zdůrazňuje: „Ne každý problém je chybou jezdce, natož pak koně,“ a dodává, že: „Než budete trestat koně za jeho „nepatřičné“ chování, je vždy lepší snažit se najít příčinu, která může být i ryze zdravotní.“
Spojení psychiky a fyzična je bohužel stále ještě ve stájích velmi podceňována. „Koně jsou výrazně psychosomatičtí a každá tělesná nerovnováha se projeví nerovnováhou duševní,“ navádí Helena k celostnímu pojetí analýzy chování koně v tréninku. Navíc „koně se nerodí jako nepopsaný list papíru,“ přináší si na svět vlastní fyzické a psychické předpoklady pro jezdecké využití.
Nesmíme také zapomínat, že kůň je do obrovské míry ovlivněn působením svého jezdce. „Všechny bloky, které si neseme ve své mysli a ve svém těle, přenášíme na naše koně. Proto platí jezdecká karma, že koně jsou naším obrazem i odrazem,“ upozorňuje Helena v knize. „Nezvyšujte nátlak jen proto, že vám to kůň dovolí.“
Jak uvádí sama autorka: „Kniha v žádném případě není uceleným výčtem problematiky koňské somatopsychologie, ani návodem, jak s koňmi pracovat. Kniha vám má především dát inspiraci k zamyšlení, měla by být nápomocna při hledání cesty do koňské duše.“
A to se jí rozhodně povedlo na výbornou.
Na závěr snad ještě ze sentimentu přidávám krátký citát, kterým Helena popisuje spolupráci s Filipem: „Žádný jiný trenér mě nenechal jezdit tak samostatně, nedovolil mi udělat tolik chyb jen proto, abych viděla, jak na ně kůň zareaguje, nenaučil mě reakce interpretovat a podle reakcí koně správně změnit svoje chování. Filip mě naučil nejen cvičit koně k pochopení požadavků. Naučil mě s nimi komunikovat.“
K.
Knihu si můžete objednat v našem e-shopu ZDE
A co se do knihy už nevešlo? 🙂
