Existuje hned několik osvědčených způsobů, jakými můžete koně naučit přeskok. Například Anja Beran ve své knize Classical Dressage jich popisuje hned pět. Gallardo se ale opět stal jasným důkazem toho, že kde je vůle, je i cesta, i když občas vede úplně jinudy, než jsme si plánovali.
Už od Gallardova mládí mi bylo jasné, že přeskok pro nás bude hodně velký oříšek. Gallardo totiž, na rozdíl od ostatních koní, nepřeskakoval nikdy. Ve volnosti, při hře s ostatními koňmi, na lonži, když omylem nacválal do kontracvalu, prostě nikdy. Vzhledem k ne úplně rychlému startu jeho drezurního vzdělávání, které brzdily mé mateřské dovolené a s tím související Gallardovy prázdniny, jsme opravdu pravidelně začali trénovat až v Gallardových osmi letech.
Velkou výhodou se ukázalo být, že měl spolehlivý základ a chápal logiku pobídek. Brzdila nás naopak jeho slabá kondice, obezita a nechuť aktivně pracovat na jízdárně. Jsou to právě dva roky, co jsme se do toho opřeli opravdu odpovědně. Gallardo tedy zpočátku reagoval spíše znechucením a protestem, jelikož se po 5 letech pauzy domníval, že jeho posláním je tvářit se důležitě a kynout ve výběhu.
Cesta k přeskoku
Pokud si přejeme naučit koně opravdu dokonalý přeskok, neměli bychom vynechat několik zásadních předstupňů, kterými si musíme projít dříve, než se k samotnému přeskoku vůbec dostaneme. Hned tím prvním a nejdůležitějším je dobrý a vyvážený sed jezdce. Bez toho po koni nemáme právo chtít v podstatě nic. Dále se pak kůň musí pohybovat uvolněně, pružně, nebýt ztuhlý, ani bolavý. To je samozřejmě základ pro veškeré drezurní cviky (ale i pro skokový trénink samozřejmě).
Dalším důležitým faktorem a konkrétně naší velkou překážkou byla kondice (v tomto případě se zaměřme na koně). Osobně nepokládám za dobrý nápad budovat kondici koně na jízdárně. Ideální pro to je práce v terénu. My navíc máme štěstí na kopcovitý terén, kde to jde úplně samo. Paradoxně jsme tedy velkou část naší drezurní přípravy trávili aktivním ježděním v terénu. Vzhledem k dlouhodobé nepřízni počasí a z toho plynoucí nepojízdnosti jízdárny jsme v podstatě půl roku pracovali pouze v terénu. Aby taková práce měla smysl, jezdec se samozřejmě musí velmi soustředit na svůj sed a kůň se musí pohybovat aktivně od zádi, kulatý, lehký v otěžích a reagující na pobídky a pomůcky jezdce. Hodně jsme se věnovali přechodům. Jedním ze skvělých cvičení, které lze provádět v terénu i v rámci přípravy na přeskok je například: nacválat – 5 cvalových skoků – přechod do klusu/kroku a opakovat.
Vzhledem k charakteru našeho okolí jsme bohužel neměli příležitost pracovat venku na kruzích, což je pro drezurní práci nesmírná komplikace. Poté, co jsme se po dlouhých měsících dostali na rovný povrch jízdárny, právě znovuobjevení schopnosti projet korektně kruh bylo pro nás oba velmi bolestné. Nicméně pokud máme koně v kondici, pružného a nezatuhlého, vše je hned snazší.
I když to zpočátku vypadalo tragicky, důslednou prací na kruzích ze sedla i na lonži se Gallardovy chody a zejména cval začaly významně zlepšovat. Jeho cval, který byl dříve zcela bez vznosu a prostoru, s velmi rychlými cvalovými skoky (nebo spíš skůčky) se postupně proměňoval k lepšímu a přestával vypadat „jako když se sype uhlí“, když si dovolím ocitovat Filipa Kološe. Pomalu ve mně nazrála myšlenka, že se začneme věnovat opravdu systematické přípravě na přeskok.
Ono s tou systematičností je to u drezury trošku složitější. Jak už jsem zmiňovala ve svém podcastu ve 3. dílu “Jak naučit koně piaffe aneb stupnice vzdělání koně”, výuka jakéhokoliv drezurního cviku v podstatě začíná, když koni nasadíte ohlávku. Vše souvisí se vším, nic nelze vynechat. Bez dobrého kroku nebude dobrý klus, bez dobrého klusu nebude dobrý cval, bez dobrého cvalu nebude přeskok. Bylo by obrovskou chybou, byť se tak často děje, vidět přeskok jako cvik sám o sobě. Naopak, pojďme ho vnímat jako přirozený výsledek důkladné přípravy a práce na rovnováze koně ve všech chodech a zejména pak ve cvalu.
Pokud bych měla přiblížit, jak se taková příprava odehrával u nás, dá se říci, že jsme sledovali stupnici:
-> Uvolněnost -> reaktivita -> pohyb vpřed -> pružnost -> kondice -> rovnováha -> shromáždění -> síla odrazu
Uvolněnost, reaktivitu na pomůcky, pohyb vpřed a pružnost jsme budovali již od obsednutí. Kondici jsme nahnali v terénu. Rovnováha představovala už větší oříšek. Znamenalo to spoustu práce na kruzích, dvou stopách a v přechodech. Ve všech chodech, se vzrůstající obtížností, ale vždy jen do té míry, aby kůň odcházel z jízdárny v dobrém rozmaru, tedy bez drilu. Cvičení střídat, provádět v pouze několika málo opakováních, pokud kůň zareaguje obzvlášť dobře, pochválit ho a cvik okamžitě opustit. Se cvalem nám významně pomohlo lonžování, kde Gallardo dostal prostor pracovat bez mé váhy na hřbetě. Možná to vypadá jako hodiny a hodiny strávené dřinou na jízdárně, ale jezdili jsme obvykle něco přes půl hodiny. Začínali a končili jsme vyklusáváním dopředu a dolů, takže shromažďovací a „těžší“ práce v součtu opravdu nebylo mnoho. Ale malé kousky se skládaly k sobě a Gallardo sílil.
Jednoho dne jsem si z ničeho nic uvědomila, že Gallardo cválá. Že už neposkakuje po předku, ale jeho cvalové skoky jsou najednou skoky, fáze vznosu se prodloužila a posazuje se stále více na záď. Pro opravdu kvalitně provedený přeskok potřebujeme koně s perfektním cvalem. Začínat s přeskokem dříve, je zbytečné a kontraproduktivní. Abychom cval ještě posunuli dále, přidala jsem opět trochu na obtížnosti.
Mezi mé nejoblíbenější cviky na zlepšení cvalu určitě patří:
- Nacválávání – z klusu a zejména kroku. Pro vyšší úroveň pak nacválávání do kontracvalu na stěně i na kruhu. S oblibou třeba na velkém kruhu střídám nacválání na jednu a druhou nohu.
- Přechody – přechody, přechody, přechody a zase znovu. Právě v přechodech se kůň nejlépe progymnastikuje. Přechod určuje kvalitu následného pohybu a navíc trénujeme reaktivitu koně. Na přípravu přeskoku jsou ideální například přechody krok – 3-5 cvalových skoků – krok.
- Dovnitř plec a renvers ve cvalu – koordinačně náročné cvičení pro koně a jezdce, které oba hodně proškolí.
- Jednoduchá změna cvalu – přeskokový evergreen. Cválat na kruhu a změnit kruhy s přechodem přes krok a opětovné nacválání na druhou nohu. S postupující úrovní našich schopností zmenšujeme kruhy a ubíráme počet kroků. Z tohoto cvičení pak přeskok vyplyne zcela přirozeně.
- Překrok ve cvalu – pokud kůň zvládá všechna výše zmíněná a cvičení a na přeskok to stále nevypadá, tak šup na překrok. Nám pomohl hodně.
Gallardo se ve všech výše zmíněných cvičeních stále zlepšoval, ale na mé pokusy o vlastní přeskok nereagoval. Cválal si vesele kontra ať se dělo, co se dělo. Bylo mu již 10 let a doposud ho nikdy nikdo neviděl přeskočit. Již jsem se smířila s minimálně dalším rokem přípravné práce, když v tom to přišlo. Nečekaně Gallardo na lonži přeskočil z kontracvalu na správnou nohu. Musím se přiznat, že jsem málem omdlela překvapením. Nicméně hned ve mně začal hlodat červíček naděje, že se možná přeskoku dočkáme. Když při příštím lonžování přeskočil dokonce dvakrát, přestala jsem věřit na náhody a rozhodla se jít tomu trochu naproti. O tom, že by někdo učil koně přeskok na lonži, jsem sice neslyšela, ale za pokus to stálo a my se slepých uliček nebojíme.
Když Gallardo příště nacválal na lonži do kontracvalu, přitáhla jsem si ho na hodně malý kruh, řekněme třeba o průměru 6-8 metrů, a dlouhým bičem se ho dotkla na zádi. Tím, jak poskočil, protože ho to samozřejmě rozčílilo, si mimoděk i přeskočil, za což byl srdečně pochválen a vypuštěn zpět na velký kruh. Toto cvičení jsme opakovali při každém nacválání do kontracvalu, až Gallardo pochopil, že ten kontracval asi není úplně optimální a lze s ním pracovat.
K samotnému prvnímu přeskoku ze sedla došlo poměrně dost nečekaně a přiznám se, že o mnoho dříve, než jsem čekala. Delší dobu jsme teď byli bez sedla a jezdila jsem tedy bez ničeho. Když sedlo dorazilo a zkoušeli jsme ho, neměla jsem nějaké velké ambice. Jen tak z legrace jsem najedla cvalový přeskok a když jsme se blížili ke stěně, přihlížející na jízdárně z legrace podotkli, že už to vypadalo, že bude přeskok. Řekla jsem, že to neumíme, ale klidně to pro ně zkusím, přehodila jsem holeně, tušírkou klepla po zádi (jako na lonži dlouhým bičem) a hop! Při první změně kruhů Gallardo přeskočil zádí! Byla jsem nadšená, i to jsem vnímala jako neuvěřitelný úspěch. Zkusila jsem to znovu a opět přeskočil vzadu. Dala jsem tomu poslední šanci a Gallardo přeskočil tak ladně, že jsem přeskok ani nezaznamenala a až když jsem si uvědomila, že cváláme na druhou nohu a správně, došlo mi, co se právě událo. Samozřejmě ani jeden z těch pěti lidí stojících na jízdárně se na nás zrovna nedíval. Byť jsme byli přímo uprostřed zkoušení sedla, musela jsem všeho nechat, paní sedlářce se omluvit a okamžitě z koně slézt, protože jiná reakce na takový úspěch by byla nepatřičná.
Že se nejednalo o omyl, jsem si ověřila hned na další lekci, kdy Gallardo přeskočil dokonce třikrát a z toho jednou zcela čistě. Mám obrovskou radost a zejména z toho, že ho nově objevený cvik evidentně baví. Dávám mu dost prostoru, nechávám ho skočit dopředu a je to tedy pro něj zábavné a akční. Kulturní fazónu tomu dáme až časem. Čeká nás samozřejmě hodně práce, oba dva. Já si musím vypilovat pozici, nikam se nenaklánět a nepřeskakovat za koně, což jsou běžné chyby, kterých se my jezdci dopouštíme.
A jak správně do přeskoku pobídnout?
Zůstat sedět, nepředklánět se, nenaklánět se do boku, netahat za otěže a nepřestavovat krk koně divoce z jedné strany na druhou. V ideálním případě stačí ve fázi vznosu přehodit holeně a pobídnout, jako bychom chtěli nacválat na druhou nohu. Jako doplněk pak lehce přenést váhu na novou vnitřní sedací kost a jemně přistavit koně do nového ohnutí.
Je to přece tak snadné, že?
K.
A nezapomínejme, musí to být hlavně zábava pro oba 🙂
foto: Michaela Černíková a Michaela Purnochová
