Pamatuji si doby, kdy pro mě bytí u koní bylo současně krásné a trýznivé. Na koních jsem byla závislá, potřebovala jsem je a nemohla bez nich žít, ale zároveň mě práce s nimi velmi frustrovala. Byli pro mě těžko čitelní, nedokázala jsem jim důvěřovat, na jejich hřbetech jsem se bála. Cítila jsem, že nemám kontrolu vůbec nad ničím, což pro mě, jakožto člověka, který se soustavně snažil mít vše pod kontrolou, bylo děsivé. Koně mě ignorovali, nerozuměli jsme si, ale přitom jsem po souznění tolik toužila!
Od zoufalství k pochopení
Ale cesta k vzájemnému pochopení byla dlouhá a plná zvratů a omylů. Až životní školení od Bon Voyage, koně, který se nespokojil s tím, že by mě pouze ignoroval, ale naopak se se mnou rozhodl konfrontovat pokaždé, když jsem si chtěla prosadit svou, mě poslalo na správnou cestu. Způsobem, o kterém se nedalo pochybovat, mi sdělil, že jediné, nad čím můžeme v životě reálně získat kontrolu, jsme my sami. Nic jiného kontrolovat nedokážeme, neumíme a ani nesmíme. Zjištění, že není nutné mít vše pod kontrolou pro mě bylo nejdříve strašidelné, ale časem se stalo až opojně osvobozujícím. To, čeho jsem se zuby nehty držela, jsem najednou mohla pustit. Jako bych uvolňovala všechny své křeče, otevírala oči, začala vidět svět v jeho barevnosti.
Zpětně si uvědomuji, proč jsem soustavně bojovala s lidmi kolem sebe. Tehdy se mi zdálo, že jsou téměř všichni hloupí. Dnes už chápu, že tenhle pocit jsem získávala z lidí, které jsem nedokázala kontrolovat, ovlivňovat, manipulovat nebo prostě jen pochopit. Od doby, kdy jsem prozřela se kolem mě vyskytují téměř výhradně lidi milí, obohacující, inspirativní a zajímaví. Náhoda? Nemyslím si. 🙂 Pokud mám s někým problém, vím, že to zrcadlí moje vnitřní nevyřešené pocity.
I s koňmi jsem si začala rozumět. Učím se je vnímat a chápat, proč nechtějí udělat to, co po nich požadujeme. Uvědomila jsem si, že často selháváme v naprosto zásadním bodě. To, zda jezdec koni rozumí, hodnotíme podle jeho výkonnosti. Podle toho, jestli jeho kůň dokáže spolehlivě plnit příkazy. Jenže co když není nejdůležitější koně přimet k poslušnosti, ale spíše se naučit respektovat i jeho přání a pohled na věc? Co když naučit se rozumět koním znamená zároveň i přijmout sdělení, která si nepřejeme slyšet?
Zní to totiž lákavě – porozumět koňské řeči. Není to ani tak těžké, jak by se mohlo zdát. Navíc všechny potřebné nástroje máme, jen jsme je zapomněli používat. Avšak než se pustíme do odhalování těchto kouzel, dovolím si vás varovat:
Komunikace není manipulace
Chceme hovořit s koňmi, slyšet je, vnímat je, protože nás hluboce a doopravdy zajímají jejich myšlenky, nebo doufáme, že je díky této schopnosti budeme lépe manipulovat? Že budou poslušnější, výkonnější a že si je snáz podmaníme? Pak nechceme koním rozumět, chceme je ovládat. K tomu nám níže zmíněné techniky nepomohou. Fungují pouze pokud si neklademe podmínky a nic neočekáváme.
Koně jsou upřímní
Opravdu otevřená komunikace znamená, že si sdělujeme své pocity upřímně, otevřeně a bez příkras. Koně jsou velmi přímí a sdělí nám vše o našich kvalitách i neschopnostech. Jsme ale připraveni to slyšet? Co když nám kůň řekne, že nechce být ježděn? Že se necítí šťastný, že mu nevyhovuje život, jaký s námi má? Dokážeme v sobě najít dost odvahy a poslechnout si ho?
Není to o koních, je to o nás
Abychom mohli porozumět koním a vnímat je, musíme nejprve porozumět sobě a naučit se vnímat sami sebe. V nás samých tkví odpovědi na naše otázky, pouze my sami máme recept na štěstí. A – možná vás to překvapí – vlastníme všechny potřebné ingerience. Jen je namíchat správně a nepřipálit.
Na cestě k harmonii
Otázku Jak si vytvořit či zlepšit vztah s koněm dostávám snad nejčastěji. Povětšinou jsem říkala, že na to bohužel nedokážu stručně odpovědět. Přišlo mi ale nefér, abych si své bolestně získané poznatky nechávala pro sebe. Co když jejich sdílení dokáže někomu ušetřit pár let trápení a pátrání? Vytvořila jsem proto e-book Meditace (nejen) s koňmi pro začátečníky. Najdete v něm až překvapivě praktický návod, jednoduchá, ale neuvěřitelně účinná cvičení a jasné poselství: Všechno, co potřebuješ, už máš.
Nebojte se, není nutné kvůli tomu odjet do Indie či sedět na hřebících. Meditace není o odříkávání manter, je o vnitřním naladění, znovunalezení ztraceného spojení, probuzení intuice. Koně pro nás mohou udělat daleko více, než získat pár vítězných stužek. Dokážou nás naučit žít. Stačí jen naslouchat. Hluboce, opravdově a empaticky. Jakmile uslyšíte jejich hlasy, už nikdy nebudete chtít žít jako dřív, to vám zaručuji. Vděčím koním za mnohé. Byli mou nejsilnější motivací na cestě k sobě. Dělala jsem vše kvůli touze přiblížit se jim a našla sebe. Oni se pak jen přidali.
Šťastnou cestu!
K.
