Gallardův deník díl 30.

Kde se vzal, tu se vzal, 26. 3. 2022 k nám přibyl 3letý starokladrubský valášek (z úžasného chovu JS Maneo) Sacramoso Fantastica IV-38, tedy náš Fanda. Z bezpečnostních důvodů jsme koně zase rozdělili, hřebec s poníkem zůstali v jednom výběhu a ke Gallardovi jsme přidali Fandu. Měla jsem z toho setkání velké obavy, ale proběhlo až neuvěřitelně klidně. Jarinek s Fandou k sobě chvíli čuchali přes dráty, ale vzhledem k jejich celkem něžné interakci jsme je hned pustili k sobě. Připadalo mi, že se neseznamují neznámí koně, ale spíš že se zdraví koně, co se dlouho neviděli. Naštěstí pohodová a přátelská atmosféra vydržela i nadále. Fandův příchod naopak vělmi těžce nesl hřebec a v podstatě se s ním nesmířil dodnes. Je na Gallarda velmi fixovaný a Fandovi asi nemůže zapomenout, že mu ho “odloudil.”

Příchod Fandy pro mě znamenal velké vykročení z komfortní zóny. Moje cesta s Fandou je velký příběh a asi mu vyhradím vlastní deník. Nicméně jeho působení zásadně změnilo způsob, jakým jsem koně vnímala. Uvědomila jsem si, jak obrovskou stabilitu a jistotu mi Gallardo po celou dobu, co jsme spolu, poskytuje. Jak je náš vztah úžasně hluboký, stabilní, pevný, jistý. Jak mezi námi je vše tak jasné a čisté a jak obrovský je to dar, mít svého anděla strážného vedle sebe. Fanda se těžko vyrovnával s velkou změnou, nelze se divit, z romantického prostředí lesa přišel přímo k nám do reality industrial parku. Neslo to s sebou spoustu nervozity, strachu, nejistot a mnoho dalších témat, kterým se snažím systematicky vyhýbat. Přišel ale čas se jim postavit, vyřešit si je u sebe, abych mohla být oporou pro Fandu. Doposud to byl Gallardo, kdo mě jistil a kdo byl pevnou skálou v rozbouřeném moři mých nejistot. Teď nastal čas postavit se na vlastní nohy a stát se oporou koni, který mě potřebuje. Velká výzva, řeknu vám upřímně.

Začala jsem se víc soustředit na pocity. Vnímat strachy a nejistoty, zpracovávat je, učit se je číst. Nasměrovalo mě to ještě více k uvědomování si důležitosti relaxace a uvolnění, psychicky, fyzicky, emočně, energeticky, zkrátka na všech možných (i zdánlivě nemožných) úrovních. A koně mě v mém úsilí podporovali. Tady například krásná ukázka, jak zpracovali můj stres. Přišla jsem do stáje ve velkém napětí, rozhozená, nervózní a oni zareagovali vlastní relaxací, ke které jsem se ráda připojila…

V létě 2022 se nám naskytla jedinečná příležitost stát se modely pro focení s Katarzynou Okrzesik-Mikołajek. Že k focení dojde bylo domluvené už rok dopředu. Tehdy v létě 2021 se mě Katarzyna ptala, jestli dokážu Gallarda naučit stavět se na zadní. Říkala jsem si, že to zkusím. Jenže vzhledem k naší trénikové neintenzitě jsem tušila, že to bude náročné. Když se mě zeptala týden před focením, omluvila jsem se jí, že to nedáme, protože jsme ještě trénink nezačali. Stavění se na zadní jsem chtěla Gallarda učit až v sofistikované podobě pesády či levády. Oba tyto cviky vychází z perfektně zvládnuté piafy, což ještě nebyl náš případ. Ale červíček hlodal a tak jsem se tři dny před focením na zámku v Lednici vyhecovala, dala si do kapes dobrůtky, byť standardně trénuji bez nich, a odhodlaně vyrazila s Gallardem na jízdárnu. Výsledek vidíte zde:

Za úplatky je Gallardo ochoten naučit se naprosto cokoliv i v totálně šibeničním termínu. A když se podíváte na výsledné fotografie, jistě uznáte, že to stálo za to. 🙂

Ale aby to nevypadalo, že jsme nejezdili vůbec, to zase ne. Jezdili, ale po pravdě mi pod vlivem všech možných nových dojmů nabytých z nového pohledu na koně, který mi nabídl Fanda, připadalo najednou ježdění jako dost nepodstatné. Přestala to pro mě být priorota. Začala jsem dost pochybovat o tom, zda si vůbec zasloužím na koních jezdit, jestli je to etické a kde jsou ještě hranice, kdy je ježdění pro koně snesitelné. Přehodnocovala jsem a stále přehodnocuji svůj pohled na ježdění a hledám novou cestu. Takovou, na které lze koni nabídnout maximum svobody, možnost volby, takovou, kde pro něj bude ježdění příjemné a kdy ze spolupráce se mnou bude mít dobrý pocit. To je daleko těžší, než jakýkoliv cvik klasické drezury. Jenže jak o tom jednou začnete přemýšlet, už nejde vycouvat.

S Gallardem jsme pracovali a stále pracujeme celkem lehce, natáčíme videa pro kurz Nech se nést světem koní na Equikurzy.cz, kde se snažím své myšlenky a tréninkové metody předávat dál. Tady třeba ukázka naší práce na piaffe:

A tady zase ukázka ježdění bez uzdečky. Letošní zimu, tedy zimu 2022/2023, jsme tradičně jezdili celou bez udidla. Trochu jsme se posunuli i v práci bez uzdečky, a dokonce jezdíme bez uzdečky i do terénu. Gallardo si to velmi užívá a já taky. 🙂

Naším velkým drezurím úspěchem byl posun v práci na přeskoku. Zkoušeli jsme to tak dlouho a z tolika směrů, že už jsem přestávala věřit, že se nám přeskoky někdy podaří. Gallardo má obdivuhodnou stabilitu a rovnováhu. To je samozřejmě skvělé, ale také to znamená, že obvyklé triky a tipy, jak koně naučit přeskok, v jeho případě úplně nefungují. Ony totiž dost často vychází z předpokladu, že pokud koně vyvedeme z rovnováhy, kůň si rád přeskočí, aby si pohyb usnadnil. Gallardo tuto potřebu nemá. 🙂 Teď po skutečně několika letech různých pokusů, se nám začíná dařit. Gallardo pobídku na přeskok pochopil, já se jí snažím nekazit, ale hlavně jsme se důkladně věnovali rozvoji cvalu jako takového, v přechodech a obratech. Důkladně, ale ne intenzivně. Stále platí to, o čem jsem psala v předchozím díle deníku: jezdím daleko daleko méně, než bych si přála. Ale smiřuji se s tím, že to tak asi má být a ve výsledku to koni asi prospívá. 🙂

K.