Bít, či nebít, toť otázka

autor: | Led 10, 2011 | O koních a lidech | 0 komentářů

Téma trestání koní je velmi ožehavé. Existují silně vyhraněné názory – najdeme zastánce absolutně odmítající tresty, ale i jezdce, kteří koně trestají téměř soustavně. Dle našeho názoru není ani jeden z těchto pólů ideální. Ač jsou případy zbytečně a neúměrně trestaných koní odsouzeníhodné, existují i případy koní, které jejich majitelé důsledně odmítali jakkoliv trestat, a z původně milých a hodných koní se stali nezvladatelní blázni.

Domníváme se, že trestání koně je prvek, který k výcviku koně do určité míry patří, ovšem pouze na základě přesně určených pravidel. Naše pravidla pro trestání koní vám s dovolením představíme v následujících řádcích.

Kdy koně netrestat

Prvním a snad nejdůležitějším principem ze všech je nikdy netrestat koně za vlastní chyby. Až příliš často můžeme vidět jezdce, kteří rukou, ostruhami či bičem trestají koně za chyby, za které kůň vůbec nemůže. Takový jezdec koni dává nepřesné, nejasné pokyny či mu svými špatnými pobídkami zcela znemožňuje udělat to, co po něm vyžaduje, a rozčiluje se, že mu kůň nerozumí. Pokud si sáhneme do svědomí a jsme k sobě upřímní, nepochybně si vzpomeneme na situace, kdy jsme se tímto způsobem taktéž zachovali. Je však absolutně nezbytné takovéto momenty zcela eliminovat.

Není také vhodné koně trestat za upřímný strach. Koně jsou svou přirozeností plachá zvířata a je nutno k nim tak přistupovat. Pokud se kůň něčeho bojí, rozhodně nedoporučujeme ho za tento strach bít. Takovéto počínání má spíše opačný účinek a strach koně z dané věci se pouze násobí, protože ví, že přijde další trest. Jestliže se kůň upřímně bojí, ideálním řešením je pozvolné přibližování se k dané věci, kdy se jezdec snaží strach koně ignorovat, tedy nevěnovat danému objektu pozornost. Pocítí-li kůň, že jezdec se předmětu jeho strachu nebojí, či se dokonce dívá jinam, sám mu také přestane přikládat důležitost. Záměrně však mluvíme o „upřímném strachu.“ Občas se koně děsí zcela účelně, aby si mohli poskočit či postrašit jezdce. V tomto případě je vhodné zkusit odhalit, proč to dělají (zda například jezdec nedělá něco špatně – i kdyby příčinou mělo být, že se kůň prostě nudí, ledacos to vypovídá).

Trestat koně, pokud něčemu nerozumí, nebo dělá chyby,také nemá opodstatnění. Jestliže kůň nechápe pomůcky jezdce, je na jezdci, aby své pomůcky zlepšil. Je třeba dávat koni takové pobídky a pomůcky, které jsou pro něj jasné a čitelné, a opravovat ho především hlasem či jemnými doteky tušírky, která koně v tomto případě nemá trestat, ale má mu spíše být vodítkem a pomůckou. 

 

Kdy koně trestat

Domníváme se, že koně by jezdec měl trestat, pouze pokud ho kůň ignoruje. Jestliže koně o něco požádáme a on na naši žádost nereaguje, musíme se prosadit, jinak ztrácíme autoritu. A přirozená autorita je daleko cennější než síla, kterou jezdec může využít k trestu. Ovšem platí zde především výše zmíněné pravidlo – nikdy nesmíme koně trestat za naše chyby. Čili pokud již přistoupíme k trestu, musíme si být stoprocentně jistí, že kůň neposlechl, protože prostě nechtěl (a neměl k tomu důvod, který mu zavdal jezdec).

Jak trestat koně

Přísná pravidla platí nejen při rozhodování o tom, zda potrestat či nikoliv, ale i při výběru samotného postihu. Vždy je třeba zachovat si chladnou hlavutrestat racionálně a nikdy nejednat ve vzteku. Každý občas ztratí nervy, pokud se mu něco nedaří. V takové chvíli však rozhodně nemá smysl koně trestat. Je lepší zahodit otěže, uklidnit se, vše si v klidu promyslet, přijít na příčiny problému a po pauze začít znova. Bohužel i v tomto případě si musíme všichni sáhnout do svědomí a zastydět se nad našimi prohřešky, které často vznikají z naší netrpělivosti.  

Pokud usoudíme, že je skutečně vhodné koně potrestat, musíme především jednat přiměřeně. Za malé prohřešky trestat málo (spíše na naši nespokojenost jemně upozornit). Jestliže však kůň odmítá spolupráci a nemá k tomu jiný důvod než například svou lenost, můžeme nátlak stupňovat.

Nikdy však nesmíme trestat rukama – škubání za udidlo, protahování udidla hubou či jakékoliv praktiky trestající koně bolestivými zásahy v hubě jsou nepřípustné! Trestáme pouze použitím hlasu či tušírky (na záď nebo za holeň) a zvýšeným tlakem holení, či přikopnutím holení. Rovněž s ostruhami je nutné zacházet obezřetně. Kůň musí vždy jasně vědět, co nám vadí a co se nám nelíbí. Potřebuje jistotu a logiku v tom, za co bude potrestán a za co odměněn. 

Nezapomínejme, že méně je někdy více a o trestání to platí dvojnásob.

Nejnovější články

Tak se uklidni!

Tak se uklidni!

Vypni hlavu. Na nic nemysli. Medituj. Neřeš. Nevím, jak to máte vy, ale mě vždycky nejvíc vytočilo, když mi někdo řekl, ať se uklidním. Zklidnění a uvolnění je naprostý středobod energetické práce v nejširším smyslu toho sousloví – v ideálním stavu představuje výchozí...

Představ si, že jsi kůň

Představ si, že jsi kůň

Představ si, že jsi kůň. Zrozen k volnosti, ke svobodě pohybu a rozhodování, zrozen ke zvídavosti, odpovědnosti za své volby, byť s rizikem zaplacení ceny nejvyšší. Miliony lety evoluce naprogramován k extrémní vnímavosti k nebezpečí, k co nejrychlejšímu úniku před...

Gallardův deník díl 30.

Gallardův deník díl 30.

Kde se vzal, tu se vzal, 26. 3. 2022 k nám přibyl 3letý starokladrubský valášek (z úžasného chovu JS Maneo) Sacramoso Fantastica IV-38, tedy náš Fanda. Z bezpečnostních důvodů jsme koně zase rozdělili, hřebec s poníkem zůstali v jednom výběhu a ke Gallardovi jsme...