K vytvoření „Gallardova deníku“ jsem se rozhodla hned z několika důvodů. Tím prvním jste vy, čtenáři našich stránek, a vaše žádosti o návody na práci s mladým koněm. Druhý významný důvod je čistě sobecký – zachytit vzpomínky na mládí našeho prvního vlastního a námi vychovaného hříběte, ke kterým se budeme moci v budoucnu vracet, ať již proto, abychom se jimi pobavili či se z našich chyb poučili.Tento deník by měl zachycovat celý příběh našeho hříběte, od našeho seznámení, přes jeho drezurní začátky a dál.. tam se již neodvažuji předpovídat. Budeme zde názorně demonstrovat naše „koňácké“ principy a naše metody, popisovat náš systém výcviku, ale také naše zážitky s Gallardem, aby nám zůstaly zachovány i do budoucna. Doufejme, že tento seriál bude co nejdelší.
Obecně o práci s mladým koněm Bylo by velmi mylné se domnívat, že existuje jediná správná šablona pro práci s mladým koněm. Každý kůň je individualita, má specifické fyzické předpoklady či limity, je jinak psychicky odolný, má za sebou různé zkušenosti. Někteří koně věří, že jsou vládci světa, jiní se obávají, že na ně všude číhá nebezpečí. K takovýmto koním by bylo nelogické přistupovat zcela identicky, snažit se je vychovávat a vycvičit za použití totožných metod a klást na ně stejné požadavky.
Nelze proto zcela s čistým svědomím určit přesný věk, ve kterém začít s koněm pracovat, ani kdy ho obsedat. Obecně můžeme vymezit určité rozmezí, kdy je vhodné s koněm začít pracovat (kolem třetího roku) a kdy obsedat (mezi třetím a čtvrtým rokem), ale najdeme pochopitelně mnoho koní, kteří se budou těmto limitům vymykat. V práci s mladými koňmi se ale vždy vyplatí si déle počkat, než něco uspěchat. Přetrénování koně v mládí ho může negativně poznamenat na celý život, a to nejen fyzicky. Přehnané nároky na psychiku koně mohou vést k vypěstování odporu, zdánlivě iracionálních obranných reakcí či k nebezpečné nevypočitatelnosti. Nemluvě o spoustě dalších zlozvyků, které se velmi obtížně odnaučují, a o ztracené důvěře, která se jen velmi těžko získává zpátky. Pro koho jsou hříbata a mladí koně.
Pořekadlo o dvojitém měření a jednom řezání rozhodně platí i při rozhodování, zda si pořídit mladého koně. Až příliš často si pořizují mladé koně nezkušení jezdci s naivní vizí, že se budou s koněm učit společně. Pokud mají dost odhodlání, času, energie, pokory a kvalitního trenéra či mentora, který jim poskytne dostatek rad a pomoci, je tu jistá šance na úspěch. Nelze však tuto strategii doporučit. Výchova a výcvik mladého koně, zejména pokud se jedná o koně temperamentnějšího, klade na jezdce obrovské nároky. Nezkušený jezdec se bude dostávat do situací, které pro něj budou obtížně řešitelné a jeho nezkušený kůň mu v nich nebude oporou, spíše naopak. Stejně tak není zcela ideální, pokud s mladými koňmi pracují děti bez dozoru zkušených trenérů. Pokud opravdu toužíte po mladém koni a víte, že nejste dost zkušení, pečlivě vybírejte typ koně. Plnokrevník stažený z dostihů či temperamentní neobsednutý hřebec skutečně nebývají dobrou volbou.
Nemohu však s čistým svědomím doporučit ani cestu, kterou jsme naše hříbě získali my. Pořídit si ročního koně pochybného původu, vyrůstajícího v neideálních podmínkách je skutečně sázka do loterie s velmi nejistým výsledkem. Dobročinnost je sice věc krásná, ale často se nevyplácí. A přestože jsem vždy tvrdila, že je obrovská hloupost kupovat si roční hříbě, jednoho krásného dne jsem na své vlastní navlékala ohlávku. Odříkaného chleba největší krajíc, jak to tak bývá. Ale o tom víc až příště.
K
