Vždy, než začnu psát další díl Gallardova deníku, přečtu si ten předchozí, abych věděla, kde navázat. Za dva měsíce, které od jeho napsání uplynuly, se změnilo opravdu hodně. Gallardovy pokroky vskutku můžeme měřit mílovými kroky, pracovat s ním je každodenní radost. Ano, opakuji se a říkám to pořád, ale jsem za to neskutečně ráda.
Představovala jsem si, že první jezdecký rok bude spíš připomínat rodeo a budu více pod koněm než na něm. Opak je (prozatím) pravdou! Gallardo je naprosto spolehlivý, hodný, ochotný, spolupracující a ačkoliv někdy dá průchod svému temperamentu či chvilkovému rozčílení, takové okamžiky jsou v podstatě vzácností. I když k nějakému menšímu konfliktu dojde, je velmi snadno řešitelný a trvá maximálně několik desítek vteřin.
Gallardo na dvou lonžích. Lonžujeme obecně dost málo, během léta to bylo v podstatě pouze jednou 🙂
S Gallardem jezdíme většinou 3 krát týdně, převážně do terénu. V poslední době využívám především uždění v kombinaci obnosek + stihlo. Důvodem je hlavně má neschopnost lehce upravit uzdečku, na které mám samostatný obnosek, protože lícnice Gallardovi lezou příliš blízko k očím. Přišitím bočnic k obnosku se celý problém vyřeší a budeme opět jezit více pouze s obnoskem.
Co se drezurování týče, na jízdárně jsme za poslední měsíc byli asi jednou, kvůli suchu se hodně práší a nechce se mi tam proto Gallarda zbytečně dusit (obrazně i doslova). Na konci května a začátkem června jsme se však na jízdárně jednou až dvakrát týdně objevovali, většinou tak na 15 – 20 minut. Trénovali jsme především přechody zastavení – krok – klus a jejich rozličné kombinace. Gallardo už velmi slušně zvládá i přechody zastavení – klus – zastavení, ačkoliv po něm pochopitelně nevyžadujeme nijak zásadní shormáždění.
Hned od prvních pokusů mu jde dobře ustupování na holeň a postupně začínáme i s dovnitř plec, kterou zná už z práce ze země. Velké pokroky zaznamenáváme i ve cvalu – dokáže už poměrně kultivovaně nacválat a cválat kolem jízdárny, jeho cvalová rovnováha se značně zlepšila, ale hlavní podíl na tom má cválání v terénu. Na jízdárně cváláme málo, pouze párkrát krátce nacváláme na každou nohu, kolem celé jízdárny – o kruzích ještě nemůže být řeč. Nosí se hezky kulatý a přilnutí přijímá zcela samozřejmě. Zastavuje na výdech a snaží se mi vyhovět ve všech mých požadavcích.
Gallardo v červnu 2013
V terénu je Gallardo naprosto úžasný. Perfektně ovladatelný, spolehlivý, dopředný, příjemný, prostě samá pozitiva. Vyjížďky ho moc baví, v současnosti zvládáme asi 45 minutový okruh, kde na trase jedeme do kopce i z kopce, na loukách i v lese, klušeme i cváláme. Neskutečně mě baví sledovat, jak Gallardo den ode dne sílí a jak si to uvědomuje. Před pár dny se dokonce poprvé rozhodl poměřit své síly na louce s Bon Voyagem a v tomto závodě rozhodně ostudu neudělal. Cválal tak rychle, že jsem se začala štěstím nahlas smát, natolik intenzivní emoce to byla – směs radosti z jeho energie a dojetí z toho, jak se mé malé hříbátko mění ve velkého koně. Jsem na jeho pokroky opravdu moc pyšná.
Absolvovali jsme dokonce i první vyjížďku s jiným koněm než Bon Voyagem a hned to byla klisna z cizí stáje. Gallardo to však zvládl naprosto perfektně, šel ve předu a i když po kobylce dost zvědavě pokukoval, spořádaně šlapal a choval se způsobně.
Máme za sebou také první pokus bez sedla a uždění, kdy jsem na něm na jízdárně v kroku kroužila na nákrčním řemenu. Ačkoliv jsme zkoušeli pouze přechody zastavení – krok – zastavení a lehké zatáčení, měla jsem z něj obrovskou radost.
Nemohu se zbavit pocitu, že mám pro sebe opravdu ideálního koně. Ano, mohl by být o 5 cm větší. Takže je to vlastně dokonalý kůň, jen o 5 cm menší. No a co 🙂 Pochopitelně ve mě hlodají obavy, že se tato idylka ještě střetne s hřebeckou realitou, přece jen nejkritičtější věk nás teprve čeká. Uvidíme 🙂
K.
