Pokaždé, když se odhodlám sepsat další díl Gallardova deníku, zjistím, že čas letí podstatně rychleji, než jsem schopna si uvědomit. Tentokrát mi unikl celý podzim, a proto bych teď měla resty dohnat, hlavně proto, že hrozí riziko, že vše zapomenu.Navážu tedy tam, kde jsem posledně skončila. V posledním díle deníku jsem se zabývala rozborem našeho „drezurního“ videa, ale už se nedostalo na náš nedrezurní počin – video z našich prvních pokusů ježdění ve volnosti ze srpna:
Gallardův přístup k ježdění ve volnosti asi nejlépe vystihuje Filipův komentář: „On je hodnej, ale dělá si, co chce.“ V podstatě tak zachytil i Jarinkův přístup k spolupráci s lidmi vůbec. Je skutečně moc hodný, ale prostě si dělá, co zrovna sám uzná za vhodné… Naštěstí se stále ještě nechává přesvědčit, že to přece jen bude nakonec po našem. Otázka zní – jak dlouho ještě? 🙂
Gallardo a Filip 10/2013
Na podzim jsme setrvali v nastavených trendech a věnovali se převážně práci (nebo spíše „práci“) v terénu. Gallardo si stále více uvědomuje svoji sílu a našel si zálibu v rychlém pohybu vpřed, což je u mladého koně ideální stav. Nadšení z rychlosti se zejména projevovalo, pokud s námi šel ven druhý kůň, nejčastěji tedy Bon Voyage s Filipem. Bonbon kategoricky odmítá, aby se pochybovalo o jeho svrchovanosti, a nikdo si nesmí dovolovat odpírat mu právo jít vždy první. To je ovšem voda na pomyslný Gallardův rebelující mlýn. Jarinek se vždy snažil dostat se na loukách vedle Bonbona, ideálně pár centimetrů před něj, a vrhal na něj nehorázně provokativní pohledy, čímž spolehlivě Vujáže dráždil k zuřivosti. Krotit jejich závodní ambice nás občas stálo dost sil (zvláště pak když Filip jezdil bez sedla a uždění a já pouze s obnoskem), nicméně to byla neskutečná zábava, ty dva pozorovat. Při nacválání se pak vybičovali k rychlým startům, občas doprovázeným radostným kozlováním (za což jsme se na ně ani nemohli zlobit) a cvalovka povětšinou končila vítězstvím Bonbona. I když s postupem času měl s Gallardem stále větší potíže, Jarinek je totiž na krátké tratě překvapivě rychlý. Ovšem pokud naznal, že Bonbon už má příliš velký náskok, raději se tvářil, že už ho to nebaví a že už nezávodí, aby se moc neztrapnil.Nebyl-li v dosahu Bonbon, Gallardo se pohyboval výrazně klidněji. Tedy když si zrovna nenašel jiný závodní objekt. Jednoho dne jsme drtivě porazili skupinu cyklistů a od té doby vnímá Jarinek kolo jako výborného soupeře…
Gallardo a Bon Voyage 10/2013
V průběhu podzimu jsme postupně prodlužovali naše terénní trasy a dostali jsme se až k 10 kilometrům v kopcovitém terénu. Zpočátku jsem z Gallarda na trase sesedala a nějakou chvíli šla vedle něj, aby si odpočinul, postupem času to však ani nebylo třeba. Zejména pokud šla s námi kobylka, Gallardo se tvářil superaktivně po celou dobu vyjížďky. Druhá věc je, že jakmile se kobylka odpojila, krk mu klesl nízko k zemi a šoural se domů, jako by to byla jeho poslední cesta. Tohle jeho aktivní machrování následované tragickou únavou, když zmizí objekt, který machrování vyvolal, je pro něj velmi typické, jak zjišťuji.
S drezúrováním na jízdárně jsme to opravdu nepřeháněli. Vyskytovali jsme se tam málo, a když už, bylo to pouze na chvíli. Přesto Gallardo vykazoval značné pokroky ve schopnosti nést sebe i jezdce. V listopadu se nám jeden takový „drezurní trénink“ podařilo zdokumentovat – pár minut poměrně pestré práce následované chvilkou hraní bez sedla a uždění.
Ještě před samotným videem bych však připojila pár poznámek. Někdy na konci září jsem odložila udidlo. Mohu garantovat, že Gallardo s udidlem nemá absolutně žádné špatné zkušenosti a nebyl na něm nikdy tahán, už vůbec ne trestán, a vždy ho měl pouze v kombinaci s obnoskem, nikdy samostatně, přesto si ho neoblíbil, což je pochopitelné. Nemyslím si, že udidlo je pro koně příjemné, ať už je používané jakkoliv. Neznamená to však, že bych byla radikálním zastáncem bezudidlového ježdění. Sama jsem se k udidlu po 4 měsíční bezudidlové pauze (přechodně) vrátila. Proč, to objasním v následujícím díle deníku. Nicméně je třeba si stále uvědomovat, že udidlo v koňské hubě je velmi dobrá pomůcka pro jezdce, ale také se může stát dost dvojsečnou zbraní, když je používáno neuměle, necitlivě a nevhodně. Já jsem tedy na konci září uposlechla Gallardovy protesty proti udidlu, které se projevovaly zejména při uždění, a do terénů i na jízdárnu jsme jezdili pouze na obnosku. A to i v případě, že nám společnost dělala kobylka. Gallardo se choval velmi slušně a rozumně, takže pro nás ježdění pouze na obnosku nepředstavovalo žádná bezpečností rizika a oba jsme si to užívali.Když se vrátím k obsahu samotného videa, nepochybně si povšimnete značného množství větších či menších chyb a nepřesností, kterých se s Gallardem dopouštíme. Stále jsme postupovali především metodou „drezura hrou“, takže jsem ho příliš nezatěžovala tlakem na přesné provedení cviku či důslednou poslušností. Spokojila jsem se se s jeho snahou správně zareagovat a vycházet mi vstříc a velmi se mi to osvědčilo. Gallardo si k drezurní práci vypěstoval poměrně pozitivní přístup a pracuje velmi ochotně. Začínám však postupně zpřísňovat a vyžadovat po sobě i po něm přesnější provedení cviků. Ovšem pouze do té míry, abych neohrozila jeho nadšení ze spolupráce se mnou.
Gallardo citlivě reaguje na všechny moje chyby a je tím pádem i mým nejpřísnějším trenérem. Na každé mé nevhodné přenesení váhy, ztuhnutí, pomalou reakci či přílišný tlak jsem jím okamžitě upozorněna. Do příštího roku, tedy do naší druhé jezdecké sezóny si dávám za cíl zásadně zapracovat na pracovním klusu (teď mám na mysli pracovní klus dle klasické terminologie – jako pohyb koně předcházející shromážděnému klusu – tedy klus s kvalitním sebenesením). Ideálně bych si představovala přetvořit Gallardův drobivý klus v klus o něco „nosnější“, rytmičtější, pravidelnější, tak jak mě k tomu nainspiroval ve své knížce Waldemar Seunig i mladí lipicánští hřebci ve Vídni.
Na závěr přidávám ještě poslední video, z našeho hraní si po ježdění. I když na něm není zachyceno nic extra, mám z něj velkou radost. Hlavně proto, že jsem si užívala ten pocit důvěry k vlastnímu koni, a to i přesto, že jsme byli poprvé ve volnosti na jízdárně s cizím koněm. Je to prostě skvělé, nemít strach 🙂
Na začátku nového roku naše společná cesta s Gallardem dostala zcela nový směr a vydala se na naprosto neprobádanou půdu. Čekalo nás totiž stěhování. A o tom bude příští díl…
K.
