Všechno jde, když se chce, jak je známo. V naší domovské stáji krytou jízdárnou nedisponujeme a venkovní jízdárna v těchto dnech připomíná spíše bahenní lázně. Za pár dní opět zamrzne, ale její nepojízdný status zůstane nezměněn. Pro drezurního jezdce tragédie, pomyslíte si jistě. „Hahááá!“ poplácá se po ramenou jezdec dle filosofie Nech se nést a směle se postaví výzvě! 🙂
Jestli totiž něco opravdu nesnáším, je to věta „To nejde.“ Uznávám pouze její pravdivější varianty: „To nechci,“ případně „To zatím nedokážu.“ Takže když mi někdo tvrdí, že smysluplně trénovat koně bez haly je nemožné, já tvrdím, že nemá dost fantazie.
Přiznám se, že když jsem svědkem drezurní lekce, kdy kůň s jezdcem nekonečně krouží kolem jízdárny, mám chuť se zeptat jezdců toto páchajících, po kolika kilometrech si pro shromáždění hodlají doběhnout. Stěžejní pro drezurní práci, zvláště pak s mladým koněm, dle mého názoru nejsou naběhané kilometry, ale práce na přechodech a na dvou stopách. Tomu se lze věnovat i na pár metrech alespoň přiměřeně rovné plochy.
Ráda bych vám v následujících řádcích zprostředkovala dojmy z posledních dvou tréninků s Gallardem. První z nich se konal před pár dny na zasněžené jízdárně, kdy jsem byla v pozici jezdce, druhý včera na příjezdové cestě u stáje a působila jsem trenérsky. Ale jedno po druhém…
Onehdá ke mně byl vznesen dotaz, zda má Gallardo zimní pauzu. No osobně jsem přesvědčená, že nemá, nicméně on je bytostně přesvědčen, že má. Pravda nachází se asi někde uprostřed, protože Gallardo pod sedlo chodí tak dva až třikrát týdně a rozhodně se tedy nepředře. Proti ideji zimní pauzy jako takové rozhodně nic nemám a více vytížení koně si jí určitě zaslouží. Avšak aby můj kůň, který je v podstatě od obsednutí v režimu těžké rekreace, měl ještě prázdniny, to už by mi přišlo jako naprostý výsměch 🙂
Když si to shrneme – Gallarda jsem obsedala na jaře roku 2013, do konce léta chodil převážně na lehké krátké procházky bez sedla a udidla, na podzim jsme procházky mírně prodloužili a trávili i pár minut na jízdárně. Přes zimu měl převážně volno. V lednu 2014 jsme se stěhovali do nové stáje, kde jsme pozvolna začali s nějakým tím drezurováním (rozumějte tak 20 min jízdárenské práce + krokování v terénu). Gallardo se příšerně rozhřebčil a byl vykastrován, což zapříčinilo pár týdnů pauzy. Poté jsme zase začali s ježděním a já si klidně otěhotněla. Následovalo více než 9 měsíců pauzy, vyplněné lehkou prací ze země a lekcemi s mými trénujícími, které tou dobou ještě nic moc neuměly a tak se spíše kodrcaly dokola v kroku a klusu a chodily s Gallardem do terénu. Na jaře 2015 jsme se přesunuli do naší současné stáje do režimu 24/7 a já se pozvolna začala vracet do sedla. Představte ji, jak se asi nadře kůň, jehož majitelka má doma malé miminko. Když už jsme se jakž takž dali do formy, přišlo léto a téměř čtyřicetistupňová vedra, kdy jsem Gallardovi dala na několik týdnů úplně volno a chodila ho pouze do výběhu kontrolovat, jestli nevysublimoval. Pak přišla zlatá éra podzimu, kde se mé problémy se zády střídaly s různými důvody, které mi ježdění komplikovaly. Nebýt mých stálých trénujících Martiny a Sváti, Gallardo by asi nabyl dojmu, že zdivočel.
Čtu-li si tento seznam našich ne-aktivit, vůbec nechápu, jak je možné, že toho Gallardo umí tolik, kolik umí. Asi proto, že o každé drezurní lekci má spoustu času ve výběhu u sena přemýšlet.
Vrátíme-li se zpět k tématu, po předchozích řádcích jistě chápete, že pokud mám příležitost k drezurnímu tréninku, rozhodně ji využiji. A když podmínky nepřejí, je třeba se přizpůsobit. Tento týden se například sešly pro drezurního jezdce dvě ne zcela milé okolnosti – má zablokovaná záda a jízdárna pod sněhem. Mrzlo, takže jsem neměla to srdce Gallarda studit udidlem a se sedláním se mi nechtělo zdržovat (a navíc kůň bez sedla hezky hřeje), takže jsme vyrazili na jízdárnu jen s obnoskem. Ztuhlost mých zad jasně definovala, že to bude lekce čistě kroková, čemuž zcela odpovídal i povrch na jízdárně.
Během dvaceti minut, co jsme na jízdárně strávili, jsme se tedy věnovali především cvikům podporujícím reaktivitu, soustředění a vnímavost koně k pobídkám. Já se soustředila na svůj sed a přesnost pobídek. Gallardo byl vyklenutý, lehký v ruce a motivovala jsem ho k podsazování, mimo jiné také proto, že podsazený kůň málokdy uklouzne.
Zkoušeli jsme zejména přechody zastavení – krok – zastavení, a to nejdřív jako uvolněnou zádrž (tedy přechod provedený pouze výdechem jezdce) a posléze i shromážděnou zádrž (tedy zastavení podsazením – pobídnutím zadních nohou koně tak, že s nimi dokročí pod sebe, přenese na ně váhu, mírně přizvedne hlavu v týlu a zůstane v této pozici stát). Velký důraz klademe i na vykročení, aby kůň zareagoval okamžitě, na minimální pomůcku (pobídka tak jemná, jako když na něj sedne moucha) a v případě vykročení ze shromážděné zádrže, aby zachoval shromáždění a podsazení i v následujících krocích. Přechody jsme opakovali po pár metrech, ale klidně i po několika krocích. Pro zpestření jsme mezi přechody vkládali i couvání. Soustředila jsem se především na to, aby kůň na pomůcku k couvání zareagoval okamžitě, couval rovně a v rytmu. Ve všech výše uvedených cvicích je logicky naprosto nejdůležitější, aby kůň byl kulatý, lehký na otěži a nevěšel se do rukou.
Hodně často dostávám dotazy, kolik gramů v ruce už je moc. Dle naší filosofie by měl jezdec v ruce mít pouze váhu otěží. Pokud je to více, není to chyba koně, ale jezdce. Platí to stejně na udidle i na obnosku. Váha otěží je maximum, co je pro ježdění v duchu lehkosti a jemnosti akceptovatelné.
Poté jsme se chvíli věnovali tréninku zastavování a vykročení pouze na pomůcky sedem, tedy obojí bez použití otěží a holení. Ne že by vykročení bez použití holení mělo nějaký hlubší drezurní význam, šlo mi spíše o ještě větší senzitivizaci koně. Ti, kdo si již byli na Gallardovi potrénovat, by vám jistě potvrdili, že perfektně reaguje na každou změnu v napětí těla jezdce. Snažím se ho v tom ještě více podporovat také proto, abych svým trénujícím mohla s Gallardovou pomocí ještě lépe vysvětlit, jak přesně se uvolňovat a používat své tělo. Ale jen tak pro zajímavost si to někdy zkuste. Zahodit otěže, dát nohy od koně a zastavit a vykročit pouze na výdech a nádech. Když to zvládnete, signalizuje to, že jste na sebe se svým koněm opravdu dobře napojeni.
Ke konci jsme se s Gallardem vyhecovali dokonce i k nácviku krokových piruet a spokojení z příjemné spolupráce se odebrali pryč z jízdárny.
S Gallardem analyzujeme projetí krokové piruety. Sníh na jízdárně má i své výhody 🙂
Poněkud akčnější drezurní lekce se odehrála o pár dní později, kdy na trénink na Gallardovi dorazila má stálá trénující a jedna ze dvou Gallardových B-riderek Martina. Jízdárna už byla zcela rozbahněná a nepojízdná, a proto jsme vzaly za vděk příjezdovou cestě u stáje. Gallardo měl obnosek v kombinaci s udidlem a byl bez sedla. Na cca 20 metrů dlouhém úseku jsme zvládly odtrénovat všechny následující cviky. Nemohu se bohužel věnovat detailnímu popisu, jak který cvik provést, protože to by bylo na knihu a já si s dovolením od knih na nějaký čas ráda odpočinu. Pokračuji tedy spíše výčtem našich aktivit, třeba vám poslouží jako inspirace:
Začali jsme prací ze země. Martina vzala Gallarda na otěž, aby pracoval s vyklenutým krkem, což je nutné zachovat ve všech následujících cvicích. Cviky byly prokládané pauzami a pochvalami. Všechny cviky byly prováděny s jezdcem z levé a pak z pravé strany koně.
- Vykročení, krok, zastavení (v případě, že Gallardo nedošlápl některou ze zadních nohou do čtverce (tedy pod sebe, nohy jednu vedle druhé) byl vyzván k došlápnutí oné „hříšné“ zadní nohy, která zůstala vzadu), vykročení.
- Na konci našeho úseku cesty následoval vždy obrat poloviční piruetou. Každý obrat je tedy rovněž cvikem. Ideálně by měl kůň zadníma nohama šlapat v rytmu, na co nejmenším půlkruhu s vnější nohou vždy podstupující směrem pod břicho.
- Vykročit, 5 kroků, stát. Vykročit, 5 kroků, stát. A znovu a znovu. Smysl tohoto cvičení je podpora aktivity a reaktivity koně a zpřesnění pomůcek jezdce.
- Vykročit, 3 kroky, stát. Ještě obtížnější verze téhož.
- Dovnitř plec. Pravidelnost, rytmus, ohnutí v pleci a ne jen v krku, zakončeno obratem, tedy poloviční piruetou.
- Ustupování na holeň.
- Přechody krok – klus. Pět kroků klus, pět kroků krok, pět kroků klus, pět kroků krok.
- Přechody zastavení – klus – zastavení. Opět pouze po pár metrech. Důraz na reaktivitu, aktivitu a přesnost, vše vyžadováno od jezdce i koně.
Dále jsme pokračovali prací ze sedla, respektive ze hřbetu, jak jsem zmiňovala, Gallardo byl neosedlán. Navázali jsme na předchozí cvičení. Martina tedy pracovala s Gallardem na stejných cvicích v podstatě ve stejném pořadí, pouze s mírnými obměnami:
- Vykročení, krok, zastavení (v případě, že Gallardo nedošlápl některou ze zadních nohou do čtverce (tedy pod sebe, nohy jednu vedle druhé) byl vyzván k došlápnutí oné „hříšné“ zadní nohy, která zůstala vzadu), vykročení.
- Na konci našeho úseku cesty následoval vždy obrat poloviční piruetou. Každý obrat je tedy rovněž cvikem. Ideálně by měl kůň zadníma nohama šlapat v rytmu, na co nejmenším půlkruhu s vnější nohou vždy ustupující od vnější holeně. Hlídat koně a jezdce, aby se příliš nekroutili. Zejména jezdec 🙂
- Vykročit, 5 kroků, stát. Vykročit, 5 kroků, stát. A znovu a znovu. Smysl tohoto cvičení je podpora aktivity a reaktivity koně a zpřesnění pomůcek jezdce.
- Vykročit, 3 kroky, stát. Ještě obtížnější verze téhož.
- Dovnitř plec. Pravidelnost, rytmus, ohnutí v pleci a ne jen v krku, zakončeno obratem, tedy poloviční piruetou. Díky trénovaní dovnitř plece bez sedla si jezdec může dle pozice páteře koně snadno ověřit, jestli v zápalu soustředění na cvik nepadá nesmyslně vahou na nějakou stranu.
- Ustupování na holeň. Ustupování na holeň cik-cak. Soustředit se zejména na to, aby kůň nekráčel šikmo, ale rovně s křížením nohou.
- Překrok. Překrok cik-cak. Soustředit se zejména na to, aby kůň nekráčel šikmo, ale rovně s křížením nohou.
- Přechody krok – klus. Pět kroků klus, pět kroků krok, pět kroků klus, pět kroků krok. Dobré zejména k tomu, aby si jezdec uvědomil, že při drezuře je třeba mít pod kontrolou každý krok koně.
- Přechody zastavení – klus – zastavení. Opět pouze po pár metrech. Důraz na reaktivitu, aktivitu a přesnost, jezdce i koně.
- Na závěr jsme společnými silami, tedy Martina ze hřbetu s mou podporou ze země, párkrát zkusily shromážděnější klus, respektive přechody krok – klus – krok a zastavení – klus – zastavení, jakožto přípravu na budoucí piaf.
Abychom to shrnuli:
Drezura se vůbec nemusí odehrávat jen na dokonalých halách a jízdárnách. Všemi deseti hlasuji pro to, aby se s drezurními koňmi jezdilo co nejvíce do terénu, kde se naučí hledat svou rovnováhu (před obsednutím při procházkách na ruce, po obsednutí s jezdcem na zádech či kombinovaně) v co nejrozmanitějším terénu. Halám se vyhýbejte, jak jen to je možné. Ano, je to pohodlnější, a když je dobrá hala k dispozici, člověk prostě neodolá. Nicméně nezapomínejte, že to není jediná možnost práce s koněm. Využijte horší podmínky pro vymýšlení méně obvyklých činností, prospěje to vám i koni. Stejně tak volnější režim v zimě koním prospívá a na jaře budou pracovat s o to větší chutí. Celoroční stereotypní sportovní zátěž je pro každého koně noční můra.
A neříkejte, že to nejde. Zařiďte se tak, aby to šlo, budete na sebe hrdí, uvidíte 🙂
K.
