Přijít ke koni, dát nohu do třmenu a vydrápat se do sedla. Jak snadné, pomyslí si laik. Ovšem jen na první pohled. Nasednout tak, abychom co nejméně namáhali koňský hřbet a neničili sedlo, vyžaduje trochu toho zamyšlení.
Hned v úvodu je třeba rozumně zvolit místo, ze kterého budeme nasedat. Ideální je pochopitelně místo vyvýšené, protože klasickým nasedáním ze země přes třmen dochází k obrovské jednostranné zátěži koně i sedla. Nejlepší možností je mít nástupní plac přizpůsoben usednutí přímo obkročmo do sedla, bez nutnosti použít třmen. Ovšem to se nám spíše nepoštěstí, a proto můžeme vzít za vděk židlí, stupínkem, či jakoukoli terénní nerovností.
Důležitá je samotná pozice jezdce. Než dáme nohu do třmenu, stoupneme si ke koni bokem, tedy zády k jeho hlavě a čelem k ocasu. Pokud bychom strkali botu do třmenu z pozice kolmé, tedy kdybychom stáli čelem k sedlu, nejen že budeme špičkou šťouchat koně do břicha, ale rovněž upozorníme na své nedostatky v oblasti jezdecké kultury.
Takže: stojíme bokem ke koni, otěže i tušírku máme v levé ruce, nohu vložíme do třmenu. Následuje velmi důležitá a dovoluji si konstatovat, že nesmírně často špatně prováděná část celého procesu, tedy hledání opory rukama na sedle. Většina jezdců má zažitý zlozvyk chytit se jednou rukou přední rozsochy, druhou rukou zadní rozsochy a přitáhnout se do sedla. To je dost nešťastné, jak krásně demonstrují obrázky níže:
Nesprávná pozice rukou – přitahování se za přední a zadní rozsochu
Při pohledu zezadu je dobře vidět, jak přitažení se za zadní rozsochu křiví sedlo. A to bylo přitažení pouze demonstrativní, tzn. nebylo použito tolik síly jako při skutečném nasedání.
Přitahováním se za sedlo jezdec docílí toho, že naklopí (mnohdy ne zcela ještě stoprocentně dotažené) sedlo do strany. Pokud takto nasedáme pokaždé a navíc vždy z leva, koně i sedlo to nepochybně poznamená, křivíme oboje – hřbet koně i kostru sedla.
Mnohem šetrnější variantou je proto (při nasedání zleva) položit levou ruku před sedlo, tedy na kohoutek koně a pravou ruku doprostřed sedla. Do sedla se potom nedostáváme přitažením se za sedlo, ale skutečně pouze aktivitou svých nohou. Zpočátku to může být trochu nezvyk, ale během pár pokusů si tento způsob jistě osvojíte a sami si uvědomíte obrovský rozdíl v tlacích na koně/sedlo.
Správná pozice rukou při nasedání – ruce pomáhají udržet rovnováhu, nepřitahují jezdce do sedla
Když už jsme vrchní polovinou těla nad koněm, v rámci možností elegantně přehodíme nohu přes sedlo a VELMI NĚŽNĚ dosedneme. Dosednutí musí být tlumený, koordinovaný, bržděný pohyb. Pokud se do sedla zřítíme jako pytel brambor či něčeho horšího, opět jen zbytečně namáháme koňský hřbet.
Přestože tento způsob nasedání je mnohem šetrnější než nasedání ze země s přitahováním se za sedlo, stále se jedná o jednostrannou zátěž sedla i koně. Projevuje se to krásně třeba na třmenových řemenech, které je třeba mezi sebou přehazovat, protože ten, přes který se nasedá, se postupně prodlužuje. Na třmenu je tento proces opotřebení znatelný poměrně rychle, na sedle či koni se tato jednostranná zátěž projeví zpravidla až v delším časovém horizontu. Proto rozhodně doporučuji NASEDAT Z OBOU STRAN, tedy nejen zleva, ale i zprava. Nasedání zprava vám možná zprvu bude připadat dost nezvyklé, ale vše je jen otázka cviku.
Nasedání zprava s využitím terénní nerovnosti 🙂
Tak hodně zdaru!
K.