Umíte správně nastavit uzdečku? Určitě? 🙂 Víte k čemu opravdu slouží podhrdelník nebo nánosník? Dost možná budete překvapeni 🙂 Pokud se vám nechce číst, podívejte se na tohle video:
Uzdečka je vybavení, které na koni používáme denně a zapínáme ji, jak jsme zvyklí, respektive jak nás to naučili. Je však více než zásadní vědět, k čemu který řemínek slouží, jaký je jeho historický původ a proč má být zapínán právě takovým způsobem. Když uzdečce důkladně porozumíme, vyhneme se zbytečným chybám a omylům. Pojďme se tedy podívat na uzdečku od shora až dolů společně.
Nátylník a čelenka
Nátylník, jak jeho název napovídá, leží na týlu koně, těsně za ušima. Je to oblast velmi citlivá, a proto věnujeme zvýšenou pozornost pohodlí koně. Nátylníky volíme vypodložené, měkké a anatomicky tvarované, aby netlačily na uši. Důležitá je také spolupráce mezi nátylníkem a čelenkou. Čelenka má sice funkci pouze dekorativní, ovšem pokud je příliš úzká, přitahuje nátylník k uším koně, což může způsobovat značné nepříjemnosti. Vždy tedy kontolujeme obojí – nátylník i čelenku zároveň.
Podhrdelník
Příliš těsně utažený podhrdelník je oblíbený nešvar jezdců. Zkrácení podhrdelníku nijak nepomůže ovladatelnosti koně či našemu jezdeckému umění. Podhrdelníky měly své historické uplatnění v bitvách, kdy bránily nepříteli stáhnout uzdečku z hlavy koně jeho protivníka. To dnes na jízdárnách až tak nehrozí, takže můžeme směle nechat podhrdelníky volné.
Známá poučka říká, že pod správně zapnutý podhrdelník se vejde pěst jezdce. To je sice pravda, ale jak se dočteme v Manuálu německé kavalerie z roku 1937, měl by kůň při této zkoušce stát zakulacený (jako na obr. č. 2), nikoliv s nataženým krkem. Na obr. č. 3 vidíme, jak příliš utažený podhrdelník koně při zakulacení krku škrtí). Korektně nastavený podhrdélník pohodlně dosáhne až pod žuchvy koně, jako to vidíme na obrázku č. 1.
Nánosník
Velký posun fukce od historie do současnosti vidíme především u nánosníku. Jeho rolí původně bylo zabránit zlomení spodní čelisti koně jezdcem. To se při nějaké nehodě v terénu může stát snáz, než si možná myslíme. Tím, že nánosník pomáhá čelisti přidržet při sobě, takovému zranění pomáhá předcházet.
Dnes se však nánosník místo k ochraně koně často využívá v jeho neprospěch. Příliš dotažené nánosníky způsobují koni značné nepohodlí, brání mu žvýkat a otevírat hubu, což je častá koňská reakce na nepřiměřeně silnou ruku jezdce. Pod korektně zapnutý nánosník bez problémů vsuneme 1 – 2 prsty, a to na nose koně, nikoliv v dolíčku pod bradou. Přesná definice ideálního prostoru pod nánosníkem není možná, liší se dle typu nánosníku, typu koně apod., ale rozhodně koni vždy ponecháme dostatek prostoru na přežvykování. Nánosník by měl ležet alespoň 8 cm nad nozdrami koně.
Lícnice
Vždy kontrolujeme, ale lícnice nezasahovaly příliš blízko k očím koně. Minimální bezpečná vzdálenost jsou 4 cm. Přezky lícnic zapínáme v optimálním případě někde v polovině dírek na řemínku. Pokud jsou přezky příliš vysoko, zasahují do pro koně velmi citlivé oblasti (jak to ukazuji např. na videu výše).
Podpínka
Podpínka údajně slouží ke stabilizaci udidla v hubě koně. Na rovinu přiznávám, že tato část uzdečky mi nikdy k srdci nepřirostla a nepoužívám ji. Domnívám se, že stabilitu udidla v koňské hubě zajišťuje především klidná ruka jezdce. Podpínky navíc bývají jezdci velmi často zneužívané jako nástroj, který jim pomáhá s ovladatelností koně. Pěvně dotažená podpínka je pro koně nepohodlná až bolestivá, brání přežvykování a omezuje kvalitu dýchání. Pokud tedy na podpínce trváte, ponechejte ji volnou, dost možná až natolik, že vlastně postrádá smysl ji na uzdečce ponechávat.
Udidlo
Udidla sama o sobě jsou námět na celou knihu, zde se budu věnovat pouze jedinému aspektu, a to jejich umístění v hubě koně. Udidlo by mělo ležet volně, nemělo by působit větší zvrásnění koutků koně, mělo by být dostatečně široké, aby koně neskřípalo, ale zároveň ne příliš široké, aby koni netrčelo z huby ven a nebylo mu nepříjemné v hubě. Vzhledem k tomu, že udidel je nespočet typů a koňská huba každá jiná, nezmůžeme se na nějakou obecně neprůstřelnou definici.
Zdroje!
Pokud byste se o uzdečkách, udidlech a uzdění chtěli dozvedět více (což bych vám určitě doporučovala), mohu za sebe doporučit například Manuál německé kavalerie, Gustava Steinbrechta, de la Guérinièra, výborná je i kniha The Science & Art of Riding with Lightness od Roberta Stodulka. Spoustu se toho dá nalézt pochopitelně i na internetu, ale velký pozor na kvalitu zdrojů a rozhodně nehledejete na diskuzních fórech na ve Facebookových skupinách. Ideálně si z více kvalitních zdrojů poskládejte vlastní názor 🙂
K.
