Kdyby se o jezdectví dalo mluvit jako o stavbě domu, vypadalo by to asi takto:
To nás takhle jednou někdo pozve na návštěvu k sobě domů. Je to tam krásné, dům je pěkný, kolem uklizeno, vše vypadá perfektně, naleštěně. A ty balkóny! Výhled z balkónu je naprostá pecka. Tak to na nás přijde. Chceme taky takový dům, hlavně ten balkón. Balkón je super. Zdá se to naprosto jednoduché – postavíme si dům a nahoře bude balkón. S chutí a nadšením do toho!
Základy. Koho by bavilo stavět základy, ty nejsou přece vidět. Lehce to ošidíme, tady trošku ubereme, tu zase místo betonu dáme písek, no co, dům je velký, bude to držet. Honem honem na první štok, cihla k cihličce, občas to úplně nelícuje, ale nevadí, na to přece přijde omítka, vodováhu taky nepotřebujeme, stavební dozor taky ne, stejně nám akorát nepřeje ten výhled. Hlavně balkón, ať už ho máme. Šup šup, spěcháme, nemusí to přece úplně zatuhnout, zatuhne to třeba přes zimu nebo přes příští léto, až budeme sedět na balkóně a popíjet kafe, ukazovat balkón kamarádům, to bude pohodička. Občas chybí cihla či trám, ale jak říká Jára Cimrman: “Mně o myšlénku se jedná, ta aby zůstala zachována.” Takže balkón.
Hurá! Už stavíme střechu, kde to kape, tam hodíme plachtu, to se dořeší potom. A máme balkón! Uvaříme si kafe, postavíme na stoleček, ale co se to děje? Hrnek sjel ze stolku a rozbil se. Balkón není úplně v rovině. Jak zapršelo, dům se trochu naklonil. Ale to nevadí, podepřeme to traverzou. A zkusíme znovu. Ale podlaha na balkóně nějak praská, asi jak ten darebnej dům pracuje. Přihodíme pár lopat betonu k základům, to se zpevní. Nebo taky ne. Zavoláme někomu, ať to opraví. Až třetí člověk vypadá, že tomu rozumí, první dva tvrdili, že je to špatně od základů, to slyšet nepotřebujeme. My chceme prostě jen svoje kafe na balkóně, už to pochopte!
Po několika marných pokusech o opravy seženeme dalšího člověka, který tomu rozumí. Říkal, že je chyba v balkónu, proto postavíme druhý na opačné straně domu. To se zdá být ideálním řešením. Na ten první balkón prostě chodit nebudeme, je k ničemu.
Nicméně ani druhý balkón není výherní. Dům se kývá, praská, kymácí se, teče do něj a je tam průvan. Balkón je nakřivo, ať děláme, co děláme. Co teď? Zpět k základům? Rozbít dům na prach? Nebo postupně rozebrat zdi, opravit základy a začít znovu? Po tolika letech práce?!?!?! Možná zkusíme najít někoho, kdo vymyslí, jak to ještě podepřít. Vždyť balkón je už tak blízko… Nebo není?
K.
