Slovenský teplokrevník
18. 9. 1993 – 7. 1. 2020
Otec: 3421 Avignon 514 (po Troubadour)
Matka: 140 Przedswit 15
Klif byl Filipovi svěřen původně na přechodnou dobu paní Joane Dominovou, pro kterou byl obtížně zvladatelný, ale už u nás zůstal. Na první pohled zaujal svou výškou a také levým okem, na které neviděl. Příčinu neznáme, ale odhadujeme, že jí byl úraz v mládí. S tímto omezením se však naučil zcela přirozeně žít a jezdec ho téměř nepoznal.
Klif byl nesmírně silný a odvážný kůň, což prokazoval v průběhu své military kariéry, kterou s Filipem absolvoval. Jejich největším úspěchem bylo těsně druhé místo na MČR juniorů. Klif miloval zejména krosy, při kterých se zcela neohroženě vrhal vstříc jakýmkoliv profilům, což bylo, vzhledem k tomu, že vidí jen na jedno oko, obdivuhodné. Filip to s ním však neměl zcela lehké, po startu se z Klifa stávala neřízená střela a jezdec byl schopen pouze rámcově určovat směr.
Klif byl také jediným koněm, o kterém víme, že nikdy neupadl. Jeho rovnováha byla naprosto vynikající. Další jeho skvělou vlastností bylo, že se ničeho nebál. V parkurech jsme nenarazili na jeho horní limit. S Filipem trénovali i drezurně (účastnil se i závodů stupně S a ST), ovšem to Klifa příliš nebavilo, přece jen běžet s větrem o závod a překonávat překážky je jiná káva. Přesto však dobře zvládal přeskoky, piruety, překroky i pesády.
Klifovu sportovní kariéru ukončilo natržení mezikostního svalu během military závodů v roce 2005. Z tohoto zranění se zcela zotavil, přesto jsme jeho návrat do sportu již neriskovali. Následně byl využíván převážně rekreačně a užívá si zaslouženého důchodu a výběhu. I přes jeho velikost a sílu to byl velmi jemný a citlivý kůň, na kterém mohlo i dítě bez obav skákat přes překážky. Ovšem pokud se před ním objevil dostatečně velký volný prostor, nebyla síla, která by ho zastavila. Byl to poklad mezi koňmi a jsme poctěni, že jsme mohli trávit tolik let v jeho společnosti.
