Léto uteklo nějak podezřele rychle. Sotva jsem dopsala aktualitu o tom, jak je jaro a nestíháme, už je podzim. A nestíháme.Na začátku června se naše stádo dočasně rozrostlo o 4 letou frískou klisnu Bettie v.d. Alberthoeve (přejmenovaná námi na Hohenlohe), kterou jsme měli připravit na svody (29. 9. 2012 v Chemnitz). Bettie k nám přišla ve velmi dobré výživné kondici a dostatečně odpočinutá (mezi řádky můžete pochopit, že byla značně špekatá a předtím vůbec nepracovala), takže se termín svodů zdál být vskutku šibeničním. Zpočátku jí činilo problémy i obklusat louku, zvlášť závěrečný úsek, který vede do kopce. V prvních týdnech se zdálo, že ji budeme domů nosit na zádech, a to i přesto, že jsme tréninkovou dávku nastavili opravdu nízko a zvyšovali ji jen pomalu.Zastáváme totiž názor, že je lepší koně nedotrénovat, než přetrénovat, a proto naši prioritou nebylo předvést maximální výkon na svodech, ale v daném čase Bettie naučit co nejvíce, aniž by ji trénink nepřiměřeně zatížil, ale také učinit z ní koně, který se bude dobře a bezpečně jezdit její paničce.
Bettie s paničkou AndreouBettie zpočátku, jako každý mladý kůň, musela najít svou rovnováhu, protože se jí občas nedařilo dopočítat se vlastních nohou a kroutila se všemi směry. S Filipem na rovnováze pracovali nejen na jízdárně, ale především v terénu, kde se učila bezpečně chodit z kopečků i ze strmějších kopců, přes potoky a kaluže (což zpočátku nesla poměrně těžko) a musela se zdokonalit i v chůzi na kluzkém povrchu, jaký po deštích vzniká na jílovitém podloží v blízkosti naší stáje. Rovněž kondici koně je ideální budovat především v terénu – pro Bettie to znamenalo klusání i cválání po loukách a výšlapy do prudkých kopců. Společnost při vyjížďkách jsme Filipovi s Bettie zajišťovali my s Bon Voyagem. Bonbona velice bavilo, že mu Bettie nestačí, a proto do kopce vždy hnal jako o život, aby navrchu mohl čekat, významně se po Filipovi s Bettie otáčet a házet na ně opovržlivé pohledy, jasně naznačující, jak ho strašně zdržují. To on miluje. 🙂
Bettie jsme k jejímu stihlovému uzdění přidali ještě obnosek, který je pro mladého koně naprosto skvělou pomůckou (článek o obnoscích a jejich použití se brzy objeví). První dva až tři měsíce Filip používal stihlo i obnoskem, poslední měsíc museli s Bettie trénovat již bez obnosku, protože na svodech bylo třeba předvést koně pouze na stihle.I v práci na jízdárně dělala Bettie značné pokroky, ačkoliv tam netrávila příliš mnoho času. Nemělo by smysl mladého koně zakyselit jízdárnou hned na začátku, a proto před a po práci chodili s Filipem vždy krokovat či klusat na louku nebo do lesa. Začínali se základní poslušností, reakcemi na uvolňování těla jezdce, žvýkání udidla a prací ze země, která je u mladého koně rovněž nepostradatelná, vyzkoušeli si i práci na dvou lonžích. V průběhu tréninku se Bettie naučila slušné přechody (a to zejména přechod cval-klus, který jí zpočátku činil velký problém, ale i krok-cval), zcela se jí změnila rovnováha v klusu a cvalu, přestala se tak schovávat za otěž a rolovat krk, jak to měla ve zvyku, zvládla dovnitř plec v kroku a v klusu a ustupování na holeň v kroku a klusu.
Za léto se vypracovala a místo špekaté výběhové princezny se stala krásnou atletkou. Na svodech v Německu získala 3. prémii, a ačkoliv s prací „profesionálních“ předváděčů jsme rozhodně nebyli spokojeni, výkon Bettie nás nadchnul. Úloha IBOP se bohužel jela až pozdě odpoledne a byla velmi poznamenána únavou koní, kteří i kvůli nejasné organizaci byli vytahováni z boxů často zbytečně a měli za sebou již náročný dopolední program. Přesto byla Bettie velmi šikovná, i na pokraji sil se snažila, co jen mohla a vůbec neprotestovala. Rozhodčím se její chody v úloze zdály málo vznosné, avšak za to se na ní nikdo nemohl zlobit, při tak náročném programu byla ráda, že nohy vůbec ještě zvedala.
Bettie s Filipem na svodech v Německu S Bettie a její majitelkou Andreou spolupracujeme i nadále a jsme moc rádi, že nás osud svedl dohromady. 🙂 Abych nezapomněla také na naše koně. Bon Voyage na konci jara trápily vleklé zdravotní potíže, čili měl léto vskutku odpočinkové a vyjížďkové, na jízdárně se objevoval pouze výjimečně a především kvůli gymnastické a protahovací práci. S intenzivním drezurním tréninkem skončil již dávno, nyní jeho program přizpůsobujeme výhradně jeho možnostem a náladě. Je škoda, že kůň jeho věku a jeho životního elánu nemůže pracovat tak, jak by potřeboval, ale nezbývá nám, než se s tím smířit. Ale často nás zamrzí, když vidíme, jak moc by chtěl, ovšem jeho zdravotní stav to nedovoluje. V současné době se opět zlepšil, nicméně ho šetříme a o nějakých drezurních ambicích nemůže být ani řeč. Pracujeme především ve volnosti a na komunikaci, aby nás to všechny bavilo.
Naše hříbě zdatně prosperuje, jeho příběh můžete sledovat v rámci Gallardova deníku, tady na stránkách. Jen nám neroste. Přes léto na to vůbec neměl čas a nevyrostl ani o pomyslnou píď. Přesto bych ho nevyměnila ani za nic. 🙂 K dalším zásadním novinkám patří, že z Filipa je již MVDr. a v současné době ho můžete potkat (ač bych vašim koním rozhodně žádný úraz či chorobu nepřála) na klinice koní na Veterinární a farmaceutické univerzitě v Brně. Rovněž dojíždí na chiropraktické kurzy pro veterináře do Německa, aby si rozšířil znalosti a dovednosti i v tomto oboru.Stále také pravidelně jezdíme do JK Alika v Čelčicích u Prostějova a máme obrovskou radost z pokroku našich trénujících a moc jim děkujeme za jejich snahu a vytrvalost v boji, který svádí sami se sebou při především pro ně náročných trénincích 🙂 Vzhledem k tomu, že nám často píšete o obnosky, které vyrábíme a používáme pro naše koně, a které nejsou v ČR k sehnání v odpovídající kvalitě a provedení, rozhodli jsme se, že jich vytvoříme více, i pro další zájemce. Info se brzy objeví zde na stránkách i na našem Facebooku, ale už teď se můžete nahlásit do pořadníku, buď do zpráv na Facebooku nebo na mail kristoman(zavináč)seznam(tečka)cz. Hezky si užijte podzim!
Kristýna
