Téma, na které jsem doposud v jezdeckém světě nenarazila, přesto si myslím, že je extrémně důležité o něm mluvit.
V lidské společnosti jsme si definovali široké spektrum poruch kognitivního, rozumového vnímání, snížení inteligence, poruch pozornosti, neurodivergence či narušení procesu učení. Chápeme, že jedinci, kteří některou z těchto diagnóz trpí, mají jistá omezení a také (v ideálním případě) se jejich možnostem přizpůsobujeme a nabízíme podporu.
Z nějakého záhadného důvodu se ale u koní domníváme, že každý kůň se rodí plně funkční a připraven k výkonu pro lidi. Ve své terapeutické praxi se ale setkávám s koňmi, kteří vykazují znaky různých mentálních/kognitivních deficitů a neurodivergence. Setkala jsem se koňmi, které bych rozhodně označila za jedince v autistickém spektru, také koně, kteří vykazovali znaky mentální retardace.
Takoví koně za svůj stav nemohou. Nejsou schopni podávat výkony jako jejich zdraví kolegové. Mohou mít například potíže se soustředit, udržet pozornost, hůře se učí, mohou jen těžko navazovat sociální vazby s koňmi nebo s lidmi, mohou být emočně nestabilní či nepředvídatelní. Rozhodně to ale neznamená, že jsou špatní. Jsou prostě jiní.
Majitelé takových koní bývají často vystaveni extrémnímu tlaku okolí, je jim vytýkáno, že koně řádně netrénují a nevychovávají, putují od trenéra k trenérovi a zkoušejí vše možné a nemožné na různých škálách tlaku, jak koně přimět fungovat „normálně“. Jenže takový kůň nikdy „normální“ nebude. Je třeba to přijmout a nabídnout mu podporu.
Ne každý kůň s nestandardními projevy trpí nutně vrozeným mentálním deficitem.
Kognitivní funkce ovlivňují také například:
Stárnutí – degenerativní změny v mozku či nervové soustavě.Chronická bolest / fyzický diskomfort – bolest může zabírat pozornost a snižovat schopnost soustředění.Neurologické poruchy – infekce či degenerativní nemoci centrální nervové soustavy. Metabolické poruchy – cukrovka, Cushingův syndrom, hormonální změny, které mohou ovlivnit mozek.Nedostatek stimulace/podnětů – kůň dlouhodobě bez vhodného enrichmentu.Stres/úzkost/deprese – psychické faktory mohou zpomalit reakce a snížit schopnost soustředění.
Mentální deficit
(nebo mentální retardace, vývojové opoždění) označuje snížené kognitivní schopnosti oproti běžné populaci – tedy skutečné omezení mozkových funkcí (např. v učení, paměti, orientaci, řešení problémů, adaptivním chování).
U koní:
může jít o skutečné neurologické či vývojové poškození (např. následkem traumatu, hypoxie při porodu, infekce CNS apod.),kůň se hůře učí i jednoduché vzorce, opakovaně zapomíná již osvojené reakce,jeho chování může být „pomalé“, nekoordinované nebo zmatené, nelogické,často má potíže s adaptací i v rutinním prostředí (1000krát a stále poprvé),někdy reaguje nepřiměřeně (např. bez jasného spojení mezi podnětem a reakcí).
U takového koně nejde o “neochotu” nebo “tvrdohlavost”, ale o limit jeho nervové soustavy – je to podobné jako u člověka s mentálním postižením.
Neurodivergence
označuje odlišné fungování nervové soustavy, které není nutně deficitem. Jde spíše o jiný způsob zpracování informací (např. autismus, ADHD, hypersenzitivita, PTSD, traumatická reorganizace nervového systému).
U koní nejde o sníženou inteligenci, ale o jinak naladěný nervový systém:bývají velmi citliví na podněty (světlo, zvuky, doteky, změny prostředí),mohou mít nestandardní reakce – např. zamrznutí místo úniku (freeze), nebo naopak přehnaně prudké reakce,učí se jinak: lépe reagují na jemnost, konzistenci, bezpečí, ale mohou „vypnout“ při tlaku či stresu,často se u nich setkáme s tzv. funkční dysregulací – jejich nervový systém přechází mezi stavy aktivace a vypnutí rychleji a citlivěji,reagují spíše na emoční tón a bezpečí prostředí než na klasický trénink,mohou mít potíže se sociálním chování – např. problematicky tvoří vazby ke koním i lidem.
Takový kůň může být velmi vnímavý, intuitivní a inteligentní, ale potřebuje jiný přístup, který respektuje jeho neurofyziologii.
Jak to může vypadat prakticky?
– Kůň s mentálním deficitem se naučí základy, ale nikdy nebude spolehlivý v komplexních úkolech, může reagovat pomalu, „nepřítomně“, vyžaduje trvale jednoduché, konzistentní prostředí.
– „Neurodivergentní“ kůň vnímá nuance lidských emocí, ale snadno se přetíží, reaguje na mikropohyby těla, potřebuje cítit jistotu a pocit bezpečí.
Jak pracovat s koňmi, kteří vykazují znaky mentálního deficitu nebo neurodivergence?
Nejdůležitější zásadou je, že každý kůň je jedinečný a je třeba se maximálně přizpůsobit jeho potřebám. Následující doporučení jsou tedy pro únosnou délku textu zjednodušena a zobecněna.
KŮŇ S NEURODIVERGENCÍ (tedy kůň, jehož nervový systém funguje odlišně – např. extrémní citlivost, trauma, hypersenzitivita, nestabilní regulace)
Naším primárním cílem je podpořit regulaci nervového systému → aby kůň mohl zůstat v přítomnosti a bezpečí i v mírné aktivaci. Není důležité, jestli se cvik podaří, ale aby kůň zůstal v klidu a mentálně přítomen.
Pokud se kůň necítí bezpečně (přepíná na polyvagálním semaforu ze zelené do oranžové či dokonce červené), přerušujeme trénink a snažíme se opět o návrat do klidového stavu. Neurodivergentní kůň není obvykle schopen fungovat a přemýšlet pokud se cítí pod tlakem, přehlcen nebo v nebezpečí.
KŮŇ S MENTÁLNÍM DEFICITEM (tedy kůň s reálným neurologickým či vývojovým omezením – např. po hypoxii, úrazu, degeneraci CNS)
Snažíme se maximálně zjednodušit a stabilizovat svět, který koně s mentálním deficitem obklopuje. Stanovujeme a podporujeme stereotypy, opakujeme stejné činnosti, ve kterých se cítí dobře a jistě, nezahlcujeme ho. Trénujeme jen do úrovně, která je pro něj přijatelná a upozadíme vlastní ambice.
V obou případech je nutné
– pracovat v klidu,
– nastavovat jasné hranice, ale trestat co nejméně a nikdy ne za nepochopení cviku či pomalejší reakce,
– podporovat sociální prostředí koní – vhodné stádo či tolerantní společníci, koně s mentálním deficitem i neurodivergetní koně mohou mít problémy se socializovat s ostatními,
– vytvářet bezpečné stereotypy, ve kterých koně nacházejí jistotu,
– být pro ně pevným bodem a jistotou ve vesmíru,
– chválit, podporovat a milovat je, i když jsou komplikovanější a „jiní“.
A hlavně – mít pro ně pochopení a dostatek trpělivosti.
A co dál? Pojďme o tom mluvit! Pojďme to zkoumat a studovat. Pojďme takovým koním majitelům pomoci a přestat je šikanovat za neschopnost. Každý kůň má na světě své místo, jen možná ne to, které jsme si vysnili pro nás.
