Každý, kdo si poprvé sedne na koně a dostane do rukou otěže, usoudí, že otěže slouží k tomu, abychom jimi koně zatáčeli či brzdili. Smutné je, že více než malé množství jezdců tuto začátečnickou domněnku během své jezdecké kariéry neopustí.
Není ambicí tohoto pojednání podat úplný výčet možného použití otěží ve všech drezurních cvicích a ostatních jezdeckých disciplinách, přesto bychom rádi představili jakýsi obecný přehled a nastínili základní pravidla více či méně platná pro všechny jezdecké discipliny. Pravidla, která souvisí nejen s technikou, ale v neposlední řadě také s etikou jezdectví.
Nikdy netahej zpět
Poslední slova slavného jezdeckého mistra Bauchera zněla: “Nikdy netahej zpět.” Baucher, ač sám prošel poměrně značným jezdeckým vývojem, na konci svého života dozrál k názoru, že tlak na koňskou hubu vždy způsobí jen protitlak a je třeba se mu vyhnout.
Mnoho jezdců si stěžuje, že jejich koně jsou tupí na hubu a že se s nimi tahají. Téměř vždy je to naopak. Nejvíce se tahají a s udidly bojují koně, kteří mají huby nejjemnější a jen se brání bolesti. Pokud jezdec nechce být tahán, nikdy nesmí s taháním za otěže začít.
Otěže nejsou volant
Otěže neslouží k zatáčení koně. Změny směru, kruhy, spirály, překroky, piruety, přeskoky – k žádnému z těchto cviků nepotřebujeme otěže. V případě méně zkušeného jezdce či méně přiježděného koně lze otěže použít, ale vždy pouze jako pomocný prvek, který jemně ohraničuje figuru či podporuje dorozumění jezdce a koně. Žádný z těchto cviků či změna směru nesmí vycházet pouze z otěží. Použití otěže je vždy až poslední pomůckou, jemným potvrzením. Jakékoliv stranové prvky či změny směru provádíme zásadně sedem, přenesením váhy a pomůckami holení či za podpory pomůcek tušírkou.
Například obrat doleva provádíme tak, že vnitřní, tedy levé rameno dáme výrazně zpátky, čili se lehce otočíme v bocích, velikost kruhu či obratu určíme vnitřní holení, která je lehce vpředu a vnější, tedy pravou holení, kterou posuneme lehce dozadu. Otěže necháváme stejně dlouhé, zápěstí vedle sebe, bez jakékoliv změny.
Otěže nejsou brzda
Zpomalení či zastavení bez použití otěží zní sice mnohým jezdcům jako věc naprosto nereálná, přesto je poměrně snadná a velmi příjemná oběma stranám, jezdci i koni. Vyhneme se tak nejen únavě jezdcových rukou, bolesti v koňské hubě, ale taktéž ušetříme za protrhané rukavice. Zpomalení či zastavení koně provádíme dvěma základními způsoby.
Prvním způsobem je uvolnění. Je poměrně snadné naučit svého koně reagovat pouze na výdech a uvolnění jezdce. Tedy pokud chceme zastavit, otěže necháme bez povšimnutí, pouze výrazně vydechneme a uvolníme se. Koně jsou velice citlivá zvířata a jakékoliv napětí v jezdcově tělě vnímají. Na snížení napětí těla jezdce reagují sníženým napětím těla vlastního, tedy zpomalením či zastavením. Použitím udidla v tomto případě koně pouze vyrušíme.
Druhým způsobem zastavení (zpomalení) vycházejícím z prvního je shromážděné zastavení (zpomalení). Koně v tomto případě zastavíme od pobídky. Ano, skutečně od pobídky. Koni výrazně pobízíme zadní nohy, pokud dostatečně nereaguje, pomůžeme si pobídkami tušírkou. Přenesením váhy na zadní nohy se pro koně pohyb vpřed stává obtížnější – v tuto chvíli vydechneme, uvolníme se a necháme koně přejít či zastavit. Opět bez použití otěží.
Pokud kůň spěchá, znamená to, že má příliš váhy na předních nohou. Tento problém nevyřešíme zatažením za otěže, ale pouze výraznou pobídkou holení a aktivizací zadních nohou koně. Jak již bylo zmíněno výše, pro koně s vahou na zadních nohou, shromážděného, pohyb vpřed znamená více námahy a kůň dá raději přednosti zpomalení či zastavení před úprkem.
Oteže lze při zastavení využít maximálně jako pomůcky potvrzující, kdy za normálních okolností s každým krokem koně jezdcova ruka pohyb koňského krku mírně následuje. Ve chvíli, kdy se rozhodneme zastavit, stačí ruce ponechat na místě, tedy přestat povolovat. Nikdy však nesmíme tahat nízkou rukou zpět.
Poloviční zádrž
S výše zmíněným zastavováním či zpomalováním souvisí i v drezurních kruzích poměrně oblíbená, přesto ve většině případů špatně prováděná, tzv. poloviční zádrž. Je zcela scestné tento cvik provádět za použití otěží (často bývá obvyklé koně zadržet pomocí škubnutí v tlamě či zatažení za otěže). Pokud poloviční zádrž, jakožto cvik podporující shromáždění či umravnění koně a porovnání jezdce, používáme, vždy začínáme výraznou pobídkou holení, která koně podsadí a zpomalí přenesením jeho váhy na zadní nohy, ale nikdy ne od ruky.
Otěže nedávají koni hlavu dolů
Jedna z nejhorších a nejrozšířenějších iluzí jezdců a zároveň ta nejvíce bolestivá a ponižující pro koně, je idea, že otěže slouží k tomu, aby dal kůň tzv. “hlavu dolů”. Škubání otěží, ale zejména protahování udidla pravá-levá, patří k tomu nejodpornějšímu, co může jezdec svému oři provádět. Po necitlivých a bolestivých zásazích v koňské hubě a při nepříjemném protahování udidla z prava do leva sice kůň často rezignuje a hlavu skloní, ovšem takovéto zakulacení nemá nic společného s pravým shromážděním! Koně se často plouží s vahou silně na předních nohou, krky zarolované tak, aby se vyhnuli bolesti. Koně zakulacovaní od ruky také často mávají hlavou ze strany na stranu, nedokážou si hlavu nést klidně, jsou nervózní, často se lekají, uskakují a reagují zdánlivě nepředvídatelně – to vše ze strachu z bolestivého zásahu v hubě.
Ke shromáždění či zakulacení koně slouží sed a holeň, případně tušírka. Pokud ještě jezdec nebo kůň nejsou dostatečně zdatní, mohou si pomoci jemnými vibracemi zápěstí jezdce, případně mírným přizvednutím ruky. V žádném případě však nesmí jezdec nikdy zatáhnout za otěže směrem k sobe (do klína), ani protahovat koni udidlo hubou.
Otěže neslouží k trestání koně
Velmi často jezdci ze vzteku trestají koně škubáním v hubě, průvlečkami, gogy či již zmíněným protahováním udidla hubou koně. To vše nejlépe s naprosto utaženou podpínkou a utaženým nánosníkem, aby se kůň nemohl bránit otevřením huby. Veškeré tyto praktiky jsou z hlediska jezdecké etiky nepřípustné, nemorální a ukazují pouze na hloupost a slabost jezdce.Jakákoliv forma trestání koně za pomocí otěží a udidla je naprosto nepřípustná.
Oteže jako potvrzení kontaktu
Kontakt s koňskou hubou je důležitější než pozice hlavy koně. Pokud má kůň hlavu dole, neznamená to nutně, že je na dobrém kontaktu. Jezdec by měl postupným pobíráním otěží, případně mírným přizvednutím ruky přimět koně ke žvýkání. Samotné zakulacení krku koně musí vycházet z kvalitního sedu jezdce a z aktivizace zadních nohou koně.
Ideálem každého jezdce by měla být naprosto minimální nutnost použití otěží. Otěže by měly pouze lehce potvrzovat kontakt jezdce a koně, za pomocí jemných vibrací vycházejících ze zápěstí jezdce, případně za mírného přizvednutí ruky jezdce.
Základním předpokladem k omezování používání otěží je dobrý sed jezdce, jeho vypracovaná schopnost koordinace, kdy ke koni dokáže vysílat pokyny pouze za pomocí svého těla, nikoliv za použití otěží. Čím více nároků jezdec klade na sebe, tím lépe se bude žít jeho koni.
K.
