Pokud se vám nechce číst, můžete si téma zádrží vyslechnout i formou podcastu:
Umění zastavit patří k prvnímu, co je třeba koně naučit. Závisí na tom nejen celkový dojem z ježdění, ale nezřídka i náš život.
Rozlišujeme dva základní druhy zádrží. Co mají oba tyto druhy společné a co mnohdy jezdce významně překvapí je, že ani jedna z těchto zádrží se neprovádí rukou. Primárním účelem otěží není brzdění koně, ale ustanovení požadovaného rámce a udržovaní lehkého komunikačního kanálu, pomocí kterého dolaďujeme drobné nedostatky, které vzniknou naším neobratným použitím sedu a holeně.
Většině z nás bylo již při našich prvních jezdeckých lekcích řečeno, že koně zastavíme zatažením za otěže. Uvědomme si ale, že veškeré pokyny, které ke koni vysíláme, má kůň naučené. Pokud bychom mu vysvětlili, že má zastavit, když mu plivneme na ucho, kůň to pochopí. Zastavování koně otěžemi je koncept, který jsme přijali za svůj, a můžeme se ho se stejnou lehkostí vzdát, k velké úlevě našich koní. Začněme tedy směle uvolněnou zádrží.
Uvolněná zádrž
Nepotřebujeme k ní nic jiného, než výdech. V našem tréninku pobídky a pomůcky maximálně přizpůsobujeme koňské logice a biomechanice. Koně velmi intenzivně reagují na napětí těla jezdce, na veškeré naše ztuhlosti a křivosti. Chceme-li, aby kůň zpomalil či zastavil, stačí se jen uvolnit a hluboce vydechnout. Na uvolnění našeho těla kůň zareaguje uvolněním svého těla. Uvolněním však nemyslím ztrátu pozice, jakési zhroucení se do sedla. Jen snížení napětí s výdechem při zachování ideálního jezdeckého sedu. Otěže při uvolněné zádrži nezkracujeme, naopak nabízíme a povolujeme.
Jak provést uvolněnou zádrž?
Kůň kráčí po jízdárně, soustředěn a napojen na jezdce. Rozhodne-li se jezdec pro uvolněnou zádrž, zhluboka vydechne, uvolní se (zejména napětí kolem pánve a sedacích kostí), pocitově se udělá těžkým, jako kdyby spouštěl do země kotvu, povolí otěže. Kůň zastaví. Koni nezakazujeme pohyb vpřed, ale dovolujeme mu zastavit/zpomalit. Stejně to funguje při přechodech z vyšších do nižších chodů.
Jako koně naučit uvolněnou zádrž?
Ideální je začít hned od obsedání, ale přeučit koně na zastavení bez otěží je velmi snadné a všichni ho radostně přijímají za své, protože jim je příjemné. Většinou na pochopení nové pomůcky stačí jedna jezdecká lekce. Udělíme koni pomůcku pro uvolněnou zádrž: uvolníme se, mírně ztěžkneme v sedu, „spustíme kotvu,“ nabídneme otěže. Pokud kůň nezareaguje, je možné lehce zapůsobit otěžemi (vibracemi) a upozornit ho, že má výše zmíněným signálům věnovat pozornost. Pak už cvik jen opakujeme, dokud kůň nezačne reagovat rychleji a stále ubíráme signály otěží. Nejjednodušší je učit koně uvolněnou zádrž v přechodu klus – krok. Zpočátku nespěcháme a přijmeme přechod, i když trvá třeba několik metrů. Oceníme každou myšlenku koně, která vede správným směrem.
Kdy uvolněnou zádrž použít?
Uvolněná zádrž se používá vždy, když není třeba, aby kůň zastavil shromážděně, nebo pokud ihned nenavazuje další drezurní cvik. Tedy při krokování, uvolňovací práci na jízdárně, v terénu.
Shromážděná zádrž
Na rozdíl od uvolněné zádrže, ve shromážděné zádrži energii nevypouštíme do uvolněného zastavení/zpomalení, ale shromažďujeme ji a použijeme pro navazující cvik. Výsledkem shromážděné zádrže má být podsazený kůň stojící ve čtverci (pokud zastavujeme), nebo pohybující se o stupeň pomalejším shromážděným chodem (například při přechodu cval – klus).
Shromážděnou zádrž provádíme opět bez použití otěží, respektive nevyužijeme otěže k tahu zpět. Správná shromážděná zádrž je provedena holení a sedem, nikoliv rukou. Nosná idea spočívá v tom, že se kůň podsadí v přechodu natolik, že je pro něj pohyb vpřed tak obtížný, že raději zastaví/přejde do nižšího chodu. Ve výsledném zastavení/zpomalení je kůň shromážděn do té míry, že je z něj schopen jakéhokoliv jiného cviku. Ze shromážděného zastavení dokáže vyklusat, vycválat, zapiafovat, prostě cokoliv si jezdec vzpomene. Jako by kůň zastavil stlačením pružiny a jen čeká, kdy ji jezdec odjistí a pohyb bude dynamicky pokračovat vpřed.
Jak provést shromážděnou zádrž?
Jezdec musí v první řadě ovládat techniku pobízení koně. Holeněmi netlačit, nekopat, neťukat, nekývat. Shromážděné zádrži totiž musí předcházet kvalitní pohyb koně – kůň by se měl pohybovat v podsazení nebo alespoň v rovnováze. S vahou na předních nohou shromážděné zastavení není možné. Koně tedy pobízíme do živého (ale ne uspěchaného) pohybu vpřed. Ve chvíli, kdy chceme přejít/zastavit, zesílíme pobídku holení, abychom pobídli zadní nohy koně a on s nimi maximálně dokročil pod těžiště (tedy pod břicho). V tu chvíli se jen mírně uvolníme v sedu a zlehka vydechneme. Otěže nepovolují, ale zároveň v žádném případě netáhnou zpět. Kůň zastaví, ale z napětí našeho těla cítí, že je třeba zůstat ve střehu, protože bude pohyb brzy pokračovat. Nejdůležitější je ve shromážděné zádrži neztuhnout, netlačit, nenechat se svést ke křeči v těle a nezatáhnout za otěže.
Jak koně naučit shromážděnou zádrž?
Pokud jezdec zvládne dobře pobízet zadní nohy koně a netahat zpět za otěže, kůň bude postupně zesilovat a v přechodech se víc a víc podsazovat. Základem je mít dobře zvládnutou shromážděnou zádrž, aby byl kůň schopen zareagovat i na mírnější uvolnění napětí těla jezdce.
K čemu slouží shromážděná zádrž?
Využíváme ji, když potřebujeme koně zastavit shromážděně, případně navázat dalším cvikem. Mezi shromážděné zádrže patří například přechod cval – krok či cval – zastavení, po kterých následuje vyklusání či nacválání. Tyto přechody lze provést i uvolněně, ale kůň ztratí podsazení a nemůže navázat dalším podsazeným cvikem. Typickým cvikem shromážděné zádrže je například přechod klus – krok – klus. Má-li být kůň schopen dynamicky vyklusat od zádi, musí v přechodu klus – krok aktivovat a stlačit pomyslnou pružinu, ze které se při novém naklusání odrazí kupředu. Pokud se shromážděná zádrž nepodaří, kůň padne na předek, opře se do otěží, při vyklusávání hodí hlavou nahoru nebo vloží mezikroky.
Poloviční zádrž
Často se o ní mluví, ale málokdo ji chápe. Poloviční zádrž slouží k podsazení koně, k upozornění, že se něco bude dít, že by se měl soustředit, že by měl zvýšit aktivitu zadních nohou a používáme ji i v přechodech mezi ruchy. Ruka v tomto případě působí pouze jemnými vibracemi, ale opět za žádnou cenu netahá zpět.
Jak provést poloviční zádrž?
Kráčíme po stěně a rozhodneme se, že budeme pokrčovat dovnitř plecí, nacváláním či piafou, ale cítíme, že kůň se nesoustředí či není dostatečně podsazený, aby navazující cvik zvládl korektně. Upozorníme ho tedy pobídkou – jemnou vibrací holení (lehké upozornění), intenzivnějším stiskem (výraznější upozornění, shromáždění, ale pozor! jen stisk a povolit, žádné křečovité držení) či klepnutím tušírky svrchu na záď (pro podsazení zádi a zvýšení aktivity), podle toho, jakou situaci řešíme. Kůň by se měl vepředu lehce napřímit (protože se vzadu podsazuje), přičemž toto napřímení si zpracujeme lehkou vibrací otěžemi. Nikde není žádný tah či tlak, vše se odehrává jen v lehkých vibracích.
Kdy použít poloviční zádrž?
Poloviční zádrží si říkáme o pozornost, upozorňujeme koně, že se něco bude dít, žádáme ho o větší podsazení, ověřujeme si, zda komunikace funguje, případně si tak koně odlehčíme, když máme pocit, že si příliš lehá do otěží (což souvisí s pádem váhy na předek, tedy nepodsazením zádi). Využíváme ji i pro přechody mezi ruchy, např. střední klus – shromážděný klus)
Závěrem
Na závěr snad jen dodám, že existuje ještě jedna zádrž, ke které se čas od času my jezdci musíme uchýlit. Odborně jí říkám „zádrž na prase“. Jak název napovídá, je to ruční brzda, poslední záchrana ve chvíli, kdy se s námi kůň řítí na okraj propasti či do silnice. V tu chvíli uděláme asi cokoliv, abychom ho zastavili. Pro tuto zádrž mám jen dvě rady. Ta první zní: snažte se této situaci za každou cenu vyhnout. A druhá: pokud to opravdu jinak nejde a musíte zabrzdit za každou cenu, netahejte rukama dole, ale zvedněte ruce hodně vysoko, klidně až ke své bradě. Čím rychleji to uděláte, tím větší máte šanci, že koně zastavíte.
Díky všem, kdo to poctivě dočetli až sem 😊
K.
