Kavalety jsou skvělou pomůckou, v drezuře ale bohužel dost často opomíjenou. Jsou-li správně využívány, dokážou nejen zpestřit drezurní trénink, ale také rozvíjet koňskou sílu a rovnováhu, pomohou zlepšit kvalitu chodu a v neposlední řadě prověří ovladatelnost koně a vzájemnou komunikaci s jezdcem.
Následující řádky nemají ambici stát se obsáhlým průvodcem a návodem, jak s kavaletami pracovat, knih na toto téma existuje celá řada. Ráda bych spíše upozornila na nejdůležitější body kavaletové práce a snad vám dodala trochu té inspirace.
Pokud má být kavaletová práce něčím víc, než honěním koně přes klacky ležící na zemi, musíme se zamyslet nad její funkcí a jejím možným přínosem. Čeho chceme dosáhnout? Chceme, aby kůň byl schopen prodloužit krok (klus, cval), aniž by to znamenalo změnu rytmu chodu, aby se dokázal odrazit do dálky, aniž by se u toho napjal a ztuhnul, aby byl schopen prodloužit svůj rámec (snížit a protáhnout kulatý krk), aniž by u toho padl vahou na přední nohy. Jen v takovém případě mají kavalety smysl.
S kavaletami je vhodné začít už před obsednutím koně, kdy ho učíme soustředit se na to, kam dává nohy, odhadovat vzdálenost, hledat rovnováhu a nedivit se novým výzvám. Pokud jste pravidelným čtenářem našich stránek, jistě víte, že vám rozhodně nedoporučíme koně jakýmkoliv způsobem vyvazovat, a to na žádném stupni výcviku. Pokud má kůň správně najít rovnováhu, nesmí při tom být omezován žádnými umělými stabilizátory a upevňovači či zalamovači hlavy. Jediná přípustná varianta je práce na otěži s jezdcem na zádech či dvě lonže při práci ze země.
Vraťme se ale k práci s neobsednutým koněm. Zpočátku stačí koně přes kavalety vodit, postupně můžeme začít lonžovat – ale pozor, lonžovat mladé koně na malých kruzích je nevhodné, lépe je lonžovat na dvou lonžích, které nám umožní kontrolovaný pohyb po rovnějších/oblejších liniích. Kavaletová práce by pro mladé koně měla být spíše informativní a v žádném případě ne zátěžová.
Dvouletý Gallardo na obnosku
Po obsednutí je třeba dát koni dostatek času na adaptaci na váhu jezdce a hledání rovnováhy. S kavaletami začínáme velmi pozvolna, nejdříve v kroku, postupně v klusu, zpočátku by kavalety měly být pouze v takové vzdálenosti, aby se kůň nemusel příliš natahovat a tím pádem se neúměrně namáhat. Pamatujte (a ještě několikrát to zopakuji), že kavaletová práce slouží k podpoře rovnováhy, proto koně nesmíme přes kavalety zběsile honit, ale snažit se, aby byl schopen je přejít v rytmu a bez překlopení váhy na přední nohy.S rozvíjející se silou a obratností koně můžeme přidávat počet kavalet, zvětšovat jejich vzdálenost či je zvyšovat, vždy však s rozumem. Kdysi jsem někde četla, že projetí diagonály drezurního obdélníku v poctivém prodlouženém klusu je pro koně stejně náročné, jako odskákání L parkuru. Spíše než jako na vědecký fakt na to odkazuji jako na ilustraci náročnosti prodloužených chodů pro koně.
Základní zásady kavaletové práce
Věnujme se nyní stručně pár zásadám, které jsou pro práci s kavaletami nejdůležitější.
RYTMUS
Kůň by měl na kavalety najíždět, kavalety překonávat a z kavalet vyjíždět ve stejném rytmu. (Platí zde stejná logika jako pro práci na prodloužených chodech.) Zpomalování či zrychlování není žádoucí, kůň by na kavalety měl zareagovat pouze prodloužením délky kroků a přizvednutím nohou. Jezdec proto musí dbát na rytmickou pravidelnou pobídku a koně na kavalety přivádět tak, aby ho z rytmu nevyvedl. Jen pro dovysvětlení – rytmus = pravidelnost, jako když ťuká metronom. V obratech a nad kavaletami nesmí docházet ke změně rytmu – pouze ke zkracování a prodlužování délky kroku. Rytmus je alfou a omegou klasické drezury.
ROVNOVÁHA
Rovnováha v drezuře znamená, že kůň má váhu rozloženou rovnoměrně na všech čtyřech nohou. V ideálním případě přechází do shromáždění, tedy přenesení váhy na zadní nohy. V žádném případě se však kůň nesmí pohybovat s vahou na předních nohou. To platí i pro kavalety. Mnoho jezdců se nad kavaletami výrazně předkloní a vystrčí pozadí (jako nad 150 cm oxerem) a zahodí otěže. Tímto však dochází k padnutí koně na předek a překonání kavalet pak zcela ztrácí původní smysl. Ke správné pozici jezdce se ještě stručně vrátíme u rozboru fotky níže.
KONTAKT
Jak jsem již zmínila, zahození otěží nad kavaletami není žádoucí, je třeba koni otěž povolit –natáhnout ruce (které by jinak měly být u těla) a koňský krk tak doprovodit pohybem celého předloktí tak, abychom po překonání kavalet mohli ruce vrátit do jejich původní polohy a neztratili při tom kontakt s koněm. Vyhneme se tím i problémům s pobíráním otěží po kavaletách. Pochopitelně ještě větší chybou by bylo koni nepovolit vůbec či mu viset za hubu.
KULATOST
Kůň by se měl nad kavaletami pohybovat s kulatostí, krk sice snížit a natáhnout lehce dopředu, ale vše s „logikou kulatosti.“ Nad kavaletami by se kůň neměl rozhodně prohýbat ani zvedat hlavu.
OVLADATELNOST A KOMUNIKACE
Kavalety prověřují také ovladatelnost koně a jeho vzájemnou komunikaci s jezdcem. Aby přejetí kavalet mohlo dopadnout dobře, jezdec musí celou situaci připravit – najet si tak, aby koně nevyvedl z rytmu, jeho sed musí být stabilní, aby dovolil koni odrážet se a neztuhnout a přitom mu na zádech nevadil. Jezdec by měl koně na kavalety navádět pouze sedem a holeněmi, ruce by neměly sloužit k zatáčení, pouze k „vylaďování“ kulatosti a kontaktu.
Příklad z praxe
Podařilo se mi omylem na tréninku Gallarda s Martinou vyfotit následující snímek. Původně jsem chtěla natočit video, ale uklikla jsem se a vznikla tato fotka, která se nám teď krásně hodí k výkladu o tom, jak by to mělo být.
Začnu pozitivy. Rozhodně bych vyzdvihla pozici jezdkyně, která je vskutku ukázková. Vidíte jen její mírné nadzvednutí ve třmenech, kdy nezatěžuje přední nohy koně přenesením váhy vpřed a naopak zůstává v těžišti s koněm. Nohy má spuštěné nízko, paty dole a je vidět, že se nedrží stehny ani koleny, ale je s koněm v rovnováze. Tisknutí koně koleny je častá chyba (nejen nad kavaletami), protože omezuje koně v pohybu a způsobuje jeho ztuhlost.
Vidíme, že kůň se pohybuje uvolněně, nese si ocas, pěkně zvedá nohy a nejeví známky ztuhlosti. Přesto však můžeme i mnohé vytknout. Rezervy má tato dvojice zejména v kontaktu a kulatosti. Gallardo má hlavu příliš nahoře a vyklenutí jeho zad je minimální. Chyba je, jak to tak už bývá, na straně jezdce. Martina podcenila přípravu při nájezdu na kavalety. Měla si Gallarda lépe shromáždit od zadu, tedy napobízet pod sebe a kvalitněji ustanovit vzájemný kontakt. Před nájezdem na kavalety sice Gallardo kulatý byl, ale nestabilita kontaktu se projevila ihned, jak mu Martina nabídla otěž nad první kavaletou. Místo, aby následoval udidlo směrem níže, využil volnosti a hlavu zvednul. Vyhnul se tak větší námaze – tedy překonání kavalet v kulatosti a s podsazením. Správný postup by tedy byl – v pravidelném rytmu najíždět na kavalety, pobízet koně rytmicky vpřed. Ještě podpořit aktivitu zádě a pohrát si otěžemi, aby kůň přežvýknul a nad prvními kavaletami se vyklenul a šel hlavou níž za nabídnutou otěží. Ale jen tolik, aby nepadl na přední nohy a zůstal v rovnováze. O to se postará stále trvající rytmická pobídka vpřed. Oni to ale do příště určitě natrénují 🙂
Na závěr mi dovolte apel na zdravý rozum. Prosím, vždy berte ohled na zdravotní stav a schopnosti svého koně. Kavaletová práce je vhodná pro zdravé koně bez ortopedických problémů. Pro ty ostatní pouze po konzultaci s veterinářem. Méně bývá mnohdy více.
K.
