Xenofón – Jezdecké umění
(Z anglického vydání – Xenophon – The Art of Horsemanship)
Dílo napsané Xenofónem v roce 360 před naším letopočtem je nejstarším dochovaným textem o jezdectví. Zároveň je první známou prací, která se zabývá technikami výcviku, které berou v potaz nejen fyzické schopnosti koně, ale také hovoří o jeho duši.Kniha je strukturována do devíti kapitol. Zabývá se koupí koně, péčí o něj a jeho výcvikem. Také se zmiňuje o konstrukci stájí a potřebném jezdeckém vybavení.
Xenofón o sedu
(Pozn. Řekové nepoužívali sedla, jezdili tedy na holých hřbetech koní, případně používali plátěné dečky, které se připevňovaly „podbřišníky.“ Přesto jsou však Xenofónovy instrukce ke správnému sedu nadčasové – i v sedle bychom měli sedět tímto způsobem.)
„Nesouhlasím se způsobem sedu, který vypadá, jako by člověk seděl na židli. Jezdec má na koni vypadat spíše jako by vzpřímeně stál na zemi s rozkročenýma nohama. Tak může lépe stisknout koně stehny, takže je schopen vrhnout svůj oštěp razantněji a udeřit z koně větší silou, pokud to potřebuje. Jeho nohy od kolen dolů by měly volně splývat, protože pokud má jezdec nohu strnulou a do něčeho narazí, může si ji snadno zlomit; avšak uvolněná noha se nárazu poddá, aniž by vyrušila stehno. Jezdec by měl mít tělo od boků výše co nejpružnější, protože tak získá větší obratnost a bude méně pravděpodobné, že spadne, pokud se ho někdo pokusí stáhnout z koně či shodit dolů.“
(Pozn. K plnému uvědomění si geniality Xenofóntovy myšlenky o správném sedu doporučuji postavit se vzpřímeně na zem, nohy dát od sebe a lehce pokrčit kolena. Získáme tak velmi stabilní postoj (připomínající pružný postoj boxera), nepadáme dopředu, dozadu, ani do stran. Máme tedy ideální rovnováhu, která nám však umožňuje zachovat si pružnost. Tuto pozici a tuto rovnováhu bychom si měli získat a udržovat i v sedle. Navíc je poměrně snadné si tuto pozici na koni zkontrolovat, stačí si představit, že nesedíte na koni, ale stojíte na zemi.)
Xenofón o lehkosti
„Pokud si přeješ vést dobrého válečného koně, tak aby jeho chody byly skvostné a pozoruhodné, musíš se zdržet tahání za udidlo v jeho hubě, stejně tak jako užívání ostruh a bití. Většina lidí si myslí, že tím docílí, aby kůň vypadal dobře; ale dosáhnou pravého opaku – oslepují své koně tím, že jim škubáním za otěže tahají hlavu vzhůru, místo toho, aby je nechali dívat se kupředu, a koně se ze strachu z ostruh a bití uchylují k neposlušnosti a vzpouře. Tímto způsobem se chovají koně, kteří jsou svými jezdci nuceni k ošklivým a neušlechtilým chodům; pokud však naučíš koně chodit s jemným přilnutím, hlavou vzpřímenou a krkem vyklenutým, umožníš mu dělat to, co sám dělá hrdě a v čem sám nachází potěšení. Důkaz, že ho to skutečně těší, spatříme, když se volný kůň běží připojit k ostatním, zejména ke klisnám. Pak drží svou hlavu, jak nejvýše dokáže, temperamentně vyklene krk, vysoko zvedá nohy a nese si zdvižený ocas. Takže pokud člověk umožní svému koni pohybovat se stejným způsobem, jakým se předvádí ve volnosti, výsledkem je kůň, který je rád ježděn a na kterého je úžasný pohled.“
(pozn. Dále Xenofón v textu pojednává o tom, jak takového stavu dosáhnout, ale to zase až někdy příště 😉
